Optické disky – rozdělení, vlastnosti, hustota záznamu, PCAV, pit, čtecí a záznamová hlava, záznamový kód, organizace a zabezpečení dat na disku

c)  RW (Rewritable) – paměťové médium obsahuje záznamovou vrstvu ze speciální chemické 

sloučeniny, která mění působením tepelné energie laseru svůj stav z krystalického (vysoce 
odrazivý)  na  amorfní  (rozptyluje  laserový  paprsek);  zároveň  má  schopnost  působením 
tepelné  energie  laseru  vrátit  se  do původního  stavu;  umožňuje  tedy vymazání  původní 
informace  a  zapsání  nových  dat  (v  praxi  asi  1 000×  přepis);  přepisovatelné  disky  mají 
záznamovou vrstvu nejčastěji slitiny stříbra, india, antimonu a telluru: AgInSbTe 

Maturitní téma č. 10 (2017/18) 

2/7 

Jan Švábík, V4D 

Kompaktní disky CD (Compact Disc) 

Nejstarší  typ  optické  paměti.  V roce  1980  přijat  standard  CD-DA  (Digital  Audio)  určený  pro 
záznam zvuku v digitální podobě. V roce 1985 rozšíření možností CD – možnost záznamu dat – 
vznikl standard CD-ROM. Původní standard CD-DA hovořil o možnosti uložení max. 74 minut 
hudby při použití digitálního stereo záznamu se vzorkovací frekvencí 44,1 kHz a 16 bity na každý 
vzorek. Tento standard byl převzatý do standardu pro účely datových disků CD-ROM. Výsledkem 
byl disk s maximální kapacitou 650 MB. Nejmenší délka pitu je 0,83 μm, vzdálenost drah 1,6 μm. 

Standardy CD 

Jsou popsány v tzv. barevných knihách. První, tzv. Red Book, byla normou pro záznam zvuku na 
disk a stanovila rychlost čtení na 150 kB/s. Poslední, tzv. White Book, definuje především disky 
a mechaniky pro přehrávání filmů. 

CD formáty  

a)  CD-DA – původní formát určený pro záznam zvuku v digitální podobě. 
b)  CD-ROM – formát určený pro záznam dat