Tyl - Strakonický dudák

STRAKONICKÝ DUDÁK ANEB Hody divých žen

Josef Kajetán Tyl
(1808 – 1856)
- prozaik, dramatik
- živil se jako novinář, divadelník do r. 48 (pak vyhozen) – odsouzen
- dále se živil jako kočovný herec
- zemřel hlady v Plzni- odpůrce romantismu
- nesnášel Karla Hynka Máchu
- cíl – vychovávat čtenáře k vlastenectví

Začlenění do kontextu autorova díla:
Romantismus (konec 18 - 19. století)
vznik ve Fr
vymezeno 2 revolucemi (1789 – fr. Revoluce; 1848 – celoevropská revoluce)
cit (nešťastná láska)
ztotožnění autora s hl. postavou
útěk z reality do jiné doby (minulost, fanatazie, exotika)
často ichforma
zde: český Romantismus
podstata – vyrovnat se světové kultuře a vědě
hl. autoři: Palacký, Mácha

Námět:
Pohádka o lásce, lehkomyslnosti, proložena písněmi. Dobrý konec.

Motiv:
slib sňatku Švandy s Dorotkou, i když zatím nemá peníze
Švanda ve světě – hraje na dudy
při setkání s Vocilkou se znovu projevuje jeho lehkomyslnost
uvěznění Vocilky i jeho milované Dorotky s Kalafunou
návrat domů, Svatojánská noc, vyřešení problémů

Děj:
Začátek „před hospodou ve vsi o pěkné hodince. Děvčata hledí oknem do šenkovny. – je právě po tanci, ještě je slyšet vejskání, tleskání a dupání“
výstup první:
rozhovor Šavličky s Koděrou z hospody
Šavlička umí na dudy, Koděra tvrdí, že dudy nejsou „módní“, že když jde člověk do světa, tak si muzikou vydělá mnoho peněz. (zde Tolary)
proloženo písničkou
Švanda povídá Kalafuně, že půjde do světa
výstup třetí – Kordula, Honzík, Frantík, Kačenka, Liduška, předešlý
rozhovor Kalafuny s Kordulou – nemají se zrovna nejlépe – žena ho hubuje, že se o všechno stará sama
výstup čtvrtý
Švanda jde za Dorotkou (hajného) mají se rádi, ale Trnka – její otec jim to nepřeje. Švanda nemá peníze. Tvrdí Dorotce, že se za pár neděl budou svoji.
výstup pátý
načape je Trnka jak spolu mluví – nadává jim, Švnadu vyhazuje (vulgární – drž hubu). Dorotka nechce Švandu do světa pustit.
proměna
Na kraji lesa. Uprostřed je velký strom, u něho drnové sedátko, za ním rozmanité křoviny.
Švanda samoten.
Sedne si pod strom. Neví, co má dělat – zda zůstat, nebo jít. V dálce jsou slyšet zvony (12) odpoledne – rozevřou se nejnižší ratolesti prostředního stromu a objeví se Rosava v šedivém rouchu se sklání nad Švandou, pak lesní panny. Švanda usne. Je slyšet hlasitěji a hlasitěji sbor lesních pannen.
Rosava tvrdí, že je to její syn, celý život ho sleduje, dala ho do lidských rukou, ať je radši chudý a šťastný.. Vypráví jeho příběh, že chce děvče (ale k tomu potřebuje peníze) – prosí Bělenu, aby mu očarovala dudy – aby krásně zněly. Pomůžou jí lesní panny. Očarují je. Pak odbíjí hodiny a všichni mizí.
výstup 8
Kalafuna najde Švajdu, Š. se ptá, kam zmizely ty panny. Kalafuna se směje, ale říká, že jeho babička prý taky nějaké viděla. Lesní panna, která se zamilovala do člověka je vyhnána a stává se z ní polednice. Š. mu vypráví o snu, že byl v zámku, plném zlata a hrál tam. A všem se to líbilo. Kalfuna se mu vysměje, ale když začne Švanda hrát, Kalafuna musí tancovat (jako mravenčení)
Kalafuna přesvědčí Š., aby s nim šel zpátky, že zahraje pro vzácné hosty a pak pojede. Po úspěšném hraní v hospodě Š. potká Dorotku společně s Kalafunou. Š. se loučí s Dorotkou – ona je nešťastná. Dorotka zůstává sama – Potkává se s Rosavou – ta ji ujišťuje, že vše dobře dopadne.
výstup 14 Š. vyráží na cestu

Jednání druhé:
výsup první:
Lesana sedí v bílém oděvu a zlatým věncem na hlavě, lesní panny okolo ní. Přichází Rasava s prosbou..
výstup druhý
Rosava prosí Lesanu, aby jí propustila – aby mohla jako duch doprovázet svého syna. Lesana jí to povolí.
proměna
výstup 3 (v jiné zemi)
Vocilka – zpívá si.
dojde do hostince kde má být i Š. a shání se po něm. Nakonec ho sežene – nabízí se mu jako pomocník. Tvrdí mu jak je poctivý.. Š. pak slyší českou muziku zvenčí. Vyběhne ven a zjistí, že je to Dorotka, Kalafuna, (dovedla je tam Rosava, ale to Š. neví). Vydali se za ním, protože se neukázal ani po 8 nedělích (jak sliboval) a Dorotky otec zemřel. Dorotka je šťastná, myslí si, že půjdou zase domů s tisíci. Švanda se pochlubí, že nic nemá, sice vydělal, ale zase musel spoustu věcí poplatit.
Dorotce se Vocilka nezdá, (střihá po ní divně očima). Š. mu ale 100%věří. Přijde Mikuli (pán hostitel), že za chvíli mu Š. za princeznou. Vocilka ho odtáhne, že se musí obléct. Dorotka s Kalafunou jdou za nimi. („tajně“).
výstpu 11 sál
Zulika – princezna sedí na trůně (za závojem). Š. začne hrát, všichni začnou tancovat. Zulika je šťastná. Poděkuje mu, ale říká, že od ní nemůže odejít. (nebo bude zase smutná). Chce si ho vzít za muže. Zulika běží otci říct, že si vezme Š. aniž by to odsouhlasil. Král nechá donést zlato jako dar pro Š. a posílá ho do jeho nového příbytku. V tom volá Dorotka za scénou.
výstup 13
Dorotka přiběhne, ptá se, zda je to všechno pravda. (má si brát princeznu) Za Švandu mluví Vocilka, hází na Dorotu a Kalafunu špínu, Š: se nezmůže na slovo. Král je nechá odvést (postará se o ně)
výstup 14
objeví se Almir, nechá odvést Švandu – odloudil mu Zuliku.
Švnada ve vězení. Nadává na sebe.
16
Zjeví se mu Rosava. Mluví o matce, Š. nadává, je smutný, že nepoznal nikdy svou matku. Rosava se mu přizná. Jde ho obejmout, v tom začne hřmít – musí být potrestána. Propadne se do země.
17
Rosava se propadne do jeskyně.( zde Divuka – zlá, Mihulice – zlá, Lesana) Dohadují se, zda to syn zvládne nebo ne.
třetí jednání
vesnice Vrací se Vocilka, zpustlejší, s truhličkou na zádech. Objednává jídlo a pití, baví se s místními.
2
Přijde Švajda – diví se, že vidí Vocilku. Prosí kamarády o pomoc. Nakonec se rozmyslí, přisedne si a povídá si s Vocilkou. (ten byl dál ve světě). Svěří se, že neví kde je Dorota. (někde bloudí, nebo jí mají pořád u sebe?) On se dostal ven – hrál na dudy, hlídači tancovali. Švnada Vocilkovi pořád věří. Vocilka mezitím prokoukne dudy. Chce je získat.
3
– světnice – Kordula s dětmi, starají se o domácnost
4
přichází Kalafuna, vítá se s dětmi, žena ho vyhání. Je tam s nimi i Dorotka. Kalafuna přinesl pytlík tolarů pro ženu, tak si jí udobří. Dorotka může zůstat u nich.
5
Š. vidí Dorotku, chce s ní být, ona dělá drahoty. Je na něj naštvaná. Š. chodí celý den po hospodách a smutní. Dorota ho posílá pryč, Švanda se naštve, málem se rozbrečí a odběhne.

Za Dorotou přijde Rosava, radí jí, ať jde za Švandou, musí mu pomoct. Řekne jí, ať jde o půlnoci na popraviště.