4. Místní vytápění

Objekty, které mají vybudovaný systém vytápění s centrálním topidlem, ale provoz lokálního topidla má estetické důvody – domy s krbem, historicky hodnotné stavby …

Vždy, když potřebujeme krátkodobě zvednout teplotu v jedné z místností

Elektrické konvekční přímotopy

Tzv. konvektory patří mezi nejjednodušší a zároveň nejrozšířenější elektrická topidla. Mohou být provedeny jako stacionární nebo přenosné. Stacionární jsou trvale připojeny ke stavební konstrukci a k přívodu elektrické energie. Jejich připojení nebo odpojení k/od elektrické sítě může provést pouze elektrikář. Přenosné jsou uloženy na nohách nebo kolečkách (mobilní) a připojují se do standardní zásuvky 230 V. Obvykle se stacionární využívají jako hlavní zdroj tepla pro vytápění, zatímco přenosná se používají jako doplňkové vytápění (zejména pro vykrytí chladnějších dnů mimo topnou sezónu).

Konvektor je tvořen plechovou skříní s výdechovou mříží, ve které je umístěno topné těleso. Ohřátý vzduch proudí skříní díky komínovému efektu. Teplý vzduch je lehčí a stoupá. Pomocí skříně se zvyšuje efektivita proudění (vzduch více proudí). Protože tento způsob přenosu tepla vede k nerovnoměrnému rozložení teplot po výšce místnosti, vyrábějí se také konvektory vybavené ventilátorem. Díky tomu proudí vzduch skříní v opačném směru a teplý vzduch je přiváděn nad podlahu. Některá topidla kombinují konvekční a sálavé sdílení tepla díky vytápěné čelní ploše.

Sálavé topné panely a tělesa

Jedná se o přímotopná lokální topidla, která sdílejí teplo převážně sáláním. Nejčastěji mají podobu nástěnných, případně stropních, panelů. Některé jsou v přenosném provedení ve formě tabulí nebo sloupů. Mohou mít také podobu těles různého tvaru, které se zavěšujou pod strop.

Akumulační kamna

Jejich hlavním přínosem oproti jiným způsobům vytápění byla možnost využití tzv. nízkého tarifu elektřiny. Jejich základem je keramické jádro. To je ohříváno pomocí topných těles. Jádro přijímá teplo přeměněné z elektřiny, akumuluje jej a následně předává do vzduchu. Přijímání tepla jádrem kamen nazýváme nabíjení. Odevzdávání tepla do vzduchu nazýváme vybíjení. Nabíjení může probíhat v odlišnou dobu než vybíjení. Nejčastěji probíhá nabíjení v noci, kdy je přebytek elektřiny a zároveň není požadavek na plný topný výkon. Kamna jsou obvykle tvořeny izolovaným pláštěm, který obklopuje keramické jádro. Izolace pláště brání sdílení tepla pomocí sálání. Teplo je do místnosti předáváno pomocí vzduchu, který proudí kanálky v akumulačním jádru kamen. Akumulační kamna mohou být provedena jako statická nebo dynamická.

V současnosti však nejsou akumulační kamna příliš výhodná.

Etážové vytápění je otopný systém založený na jednom topidle, které vyrábí teplo rozváděné trubkovými rozvody tepla do otopných těles nacházejících se zhruba ve stejné rovině jako vlastní topidlo (bez přestupu rozvodů tepla do dalších podlaží). Obvykle slouží jeden okruh etážového topení k vytápění jedné bytové jednotky, jednoho patra domu, kanceláří firmy apod.