4. Atmosféra

Klimatogeografičtí činitelé

1. zeměpisná šířka

• ovlivňuje příděl slunečního záření i tepelné E

• intenzita slunečního záření klesá od rovníku k pólům

• rovníkové a tropické oblasti - získávají maximum tepla během roku; polární oblasti minimum

1. cirkulace atmosféry (obecný oběh A)

• velký vliv na klima kvůli přenášení vzduchových hmot rozdílných fyzikálních vlastností (teplých a studených, suchých a vlhkých)

1. stupeň kontinentality (vzdálenost od oceánů a moří)

= aspekt určující charakter klimatu (oceánský, kontinentální)

• povrch oceánů – otepluje se pomaleji než pevninský povrch

• oceánské podnebí – char. malými denními a ročními amplitudami teplot vzduchu, vysokou vlhkostí, velkou oblačností a vyššími úhrny srážek rozložených rovnoměrně během roku

1. oceánské proudy

• ovlivňují klima pevnin díky přenosu tepelné energie na velké vzdálenosti

• teplé proudy - přinášejí teplejší vodu do vyšších zeměpisných šířek

• studené proudy - přinášejí chladnější vodu do oblastí mírných, subtropických a tropických

1. vlastnosti zemského povrchu

• vliv nadmořské výšky (pokles teploty o 0,65°C na 100 m)

• orientace reliéfu ke světovým stranám

• barva zemského povrchu

• vegetační kryt

1. antropogenní činnost

• v posledních desetiletích – vzestupná tendence

• zvyšování teploty A (globální oteplování, skleníkový efekt)

• úbytek ozónu v A

• rostoucí množství oxidů síry a dusíky v rámci A (vznik kyselých dešťů)

4.4 Základní meteorologické prvky

1. sluneční záření

• hlavní zdroj E pro fyzikální děje v A

složeno z 3 různých záření:

1. UV záření (7%)

• krátkovlnná složka

1. viditelné světlo (48%)

2. infračervené světlo (45%)

• dlouhovlnná složka

• solární konstanta = množství slunečního záření, které dopadá na horní hranici A

(58% záření pohlceno A a zemským povrchem, 42% se odráží/vyzáří zpět do meziplanetárního prostoru)

• převážná část záření – při průchodu A a dopadu na povrch Z přeměňuje na tepelnou E

• radiační bilance (bilance záření) = rozdíl příjmu a výdaje záření mezi zemským povrchem a A

1. teplota vzduchu

• udává tepelný stav ovzduší

• na meteorologických stanicích se měří 2 m nad zemským povrchem

• izoterma = čára na mapě spojující místa o stejné teplotě vzduchu

1. tlak vzduchu

= síla vyvolaná hmotností vzduchového sloupce, který sahá od výšky měření až k horní hranici A

• tlak se měří tlakoměry (hPa)

• s rostoucí nadmořskou výškou tlak vzduchu klesá

• čím je vzduch chladnější, tím je pokles pomalejší

• obrovský význam pro předpověď počasí

• izobara = čára na mapě spojující místa o stejném tlaku vzduchu

-umožňují vytvořit co nejpřesnější předpověď počasí pro nejbližší hodiny, dny, týdny

• tlakové níže (cyklony) = oblasti, v nichž je tlak vzduchu nižší než v okolí

• tlakové výše (anticyklony) = oblasti, v nichž je tlak vzduchu vyšší než v okolí

• tropické cyklony = vzdušné víry malého rozsahu (200 - 500 km)