4. Atmosféra
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Klimatogeografičtí činitelé
zeměpisná šířka
ovlivňuje příděl slunečního záření i tepelné E
intenzita slunečního záření klesá od rovníku k pólům
rovníkové a tropické oblasti - získávají maximum tepla během roku; polární oblasti minimum
cirkulace atmosféry (obecný oběh A)
velký vliv na klima kvůli přenášení vzduchových hmot rozdílných fyzikálních vlastností (teplých a studených, suchých a vlhkých)
stupeň kontinentality (vzdálenost od oceánů a moří)
= aspekt určující charakter klimatu (oceánský, kontinentální)
povrch oceánů – otepluje se pomaleji než pevninský povrch
oceánské podnebí – char. malými denními a ročními amplitudami teplot vzduchu, vysokou vlhkostí, velkou oblačností a vyššími úhrny srážek rozložených rovnoměrně během roku
oceánské proudy
ovlivňují klima pevnin díky přenosu tepelné energie na velké vzdálenosti
teplé proudy - přinášejí teplejší vodu do vyšších zeměpisných šířek
studené proudy - přinášejí chladnější vodu do oblastí mírných, subtropických a tropických
vlastnosti zemského povrchu
vliv nadmořské výšky (pokles teploty o 0,65°C na 100 m)
orientace reliéfu ke světovým stranám
barva zemského povrchu
vegetační kryt
antropogenní činnost
v posledních desetiletích – vzestupná tendence
zvyšování teploty A (globální oteplování, skleníkový efekt)
úbytek ozónu v A
rostoucí množství oxidů síry a dusíky v rámci A (vznik kyselých dešťů)
4.4 Základní meteorologické prvky
sluneční záření
hlavní zdroj E pro fyzikální děje v A
složeno z 3 různých záření:
UV záření (7%)
krátkovlnná složka
viditelné světlo (48%)
infračervené světlo (45%)
dlouhovlnná složka
solární konstanta = množství slunečního záření, které dopadá na horní hranici A
(58% záření pohlceno A a zemským povrchem, 42% se odráží/vyzáří zpět do meziplanetárního prostoru)
převážná část záření – při průchodu A a dopadu na povrch Z přeměňuje na tepelnou E
radiační bilance (bilance záření) = rozdíl příjmu a výdaje záření mezi zemským povrchem a A
teplota vzduchu
udává tepelný stav ovzduší
na meteorologických stanicích se měří 2 m nad zemským povrchem
izoterma = čára na mapě spojující místa o stejné teplotě vzduchu
tlak vzduchu
= síla vyvolaná hmotností vzduchového sloupce, který sahá od výšky měření až k horní hranici A
tlak se měří tlakoměry (hPa)
s rostoucí nadmořskou výškou tlak vzduchu klesá
čím je vzduch chladnější, tím je pokles pomalejší
obrovský význam pro předpověď počasí
izobara = čára na mapě spojující místa o stejném tlaku vzduchu
-umožňují vytvořit co nejpřesnější předpověď počasí pro nejbližší hodiny, dny, týdny
tlakové níže (cyklony) = oblasti, v nichž je tlak vzduchu nižší než v okolí
tlakové výše (anticyklony) = oblasti, v nichž je tlak vzduchu vyšší než v okolí
tropické cyklony = vzdušné víry malého rozsahu (200 - 500 km)