Pedosférická složka FGS

9. Pedosférická složka FGS

• půdní obal Země

• půdní kryt pevnin vzniklý přeměnou svrchní části litosféry

• pedologie – složení půd

• pedogeografie – rozmístění půd

Půda

1. pevná fáze

   • anorganická část – nerostné a horninové částice

   • organická část

     • edafon – živé organismy

     • humus – těla rostlin a živočichů, důležitý pro úrodnost

2. půdní roztok

   • kapalná část (voda v půdě)

3. půdní vzduch – plynná fáze, půdní vzduch (nachází se v pórech mezi horninami)

Chemické složení půdy

• kyselá – pod 7 ph

• neutrální – 7ph

• zásaditá – nad 7 ph

Úrodnost půdy

• schopnost poskytnout vše pro růst

  • přirozená – tam kde se nehnojí, bez zásahu člověka

  • kulturní – člověk zasahuje, např. zahrada, zemědělská pole)

Půdotvorní činitelé – vše co působí na vznik, vývoj a vlastnosti a rozšíření (z.š., matečná hornina, podnebí, rostliny, živočichové, člověk)

Půdotvorné pochody – fyzikální, chemické a biologické jevy (podzolizace – rozkládá půdy silnými kyselinami, ilimerizace – mechanický posun jílových částic, feritizace – obohacování půdy železem)

Půdní druhy – rozdělujeme podle zrnitosti

1. půdy lehké (písčité) – hodně provzdušněné, dobře propouští vodu, málo humusu, velikost částic je do 2 mm

2. půdy středně těžké (hlinité) – nejvhodnější pro zemědělství

3. půdy těžké (jílovité) – špatně propouští vodu a vzduch, nevhodné pro zemědělství

Půdní typy – dělí se podle složení vrstev – horizontů

Horizonty

• A horizont – humusový horizont

• B horizont – obohacený o látky z horizontu A

• C horizont – půdotvorný substrát (matečná hornina)

1. Horizontální zonálnost půdních typů

= vodorovná pásovitost – změny typů půd od pólu k rovníku

1. tundrové půdy

   • vznik v subarktických podmínkách

   • horizonty A, C – permafrost

   • chudá půda

2. Podzolové půdy

   • podzolizační pochod – rozklad hornin

   • nekvalitní humus, kyselou reakcí a nedostatkem živin, málo úrodné

   • časté na severu Ruska a Skandinávie

3. Černozemě

   • hlavně ve stepích (USA, Argentina, Velká čínská nížina)

   • nejúrodnější, horizont A, C

   • vznik půdotvorným pochodem – dlouhodobé hromadění vysoce jakostního humusu

4. Žlutozemě a červenozemě

   • půdy vlhkých subtropických lesů ( stř a JV Čína, JV USA)

   • feritizace – obohacení o oxid železitý a získává tak červenou nebo žlutou barvu, kyselé půdy chudé na živiny

   • horizont A, B, C

5. Pouštní a polopouštní půdy

   • neúrodné, písčité, 1 % humusu

   • využívány max jako chudé pastviny

6. Červené půdy

   • poměrně úrodné, oblast mezi 10 stupněm a obratníky

   • rudozemě

7. Červenožluté půdy

   • tropické deštné lesy – Amazonie

1. Vertikální zonálnost půdních typů

= výšková stupňovitost

1. Nivní – nejníže položené, podél vodních toků

2. Lužní půdy (černice) – kde půdy nenarušovaly záplavy, jsou velmi úrodné

3. Černozemě – v suchých, teplých místech, do 30 m.n.m.

4. Hnědozemě – lemují černozemě, proces mírné illimerizace – mechanický přesun jílových částic

5. Illimerizované půdy – navazují na hnědozemě, ve výše položených oblastech, illimerizace

6. Hnědé lesní půdy (kambizemě) – nejčastější v ČR, půda vrchovin, převládá v celé Evropě, lesní produkce, méně náročné plodiny

7. Podzolové půdy – horní hranice lesa, podzolizačním procesem, zalesněné kvůli nízké úrodnosti