Zemětřesení

ZEMĚTŘESENÍ

Zemětřesení je soubor krátkodobých náhlých pohybů vyvolaných změnou napěťového stavu hornin (1 str. 6). Nejčastější příčinou jeho vzniku je pohyb litosférických desek. Tyto desky se pohybují po astenosféře rychlostí několika centimetrů za rok, přičemž do sebe narážejí, podsouvají se jedna pod druhou (subdukce) nebo o sebe dřou. Kvůli těmto jevům se na okrajích desek hromadí napětí, které se po určité době uvolní a způsobí zemětřesení.

Pro studium zemětřesení je důležité znát pojmy hypocentrum a epicentrum. Hypocentrum neboli ohnisko je místo, pod povrchem, kde vznikne zemětřesení. Epicentrum oproti tomu je na povrchu, přímo nad hypocentrem. Dalším pojmem je seismologie, což je věda zabývající se zemětřesením.

Zemětřesení můžeme rozdělit z několika hledisek:

Nejčastější rozdělení je podle vzniku. Řítivá zemětřesení jsou vyvolaná zřícením stropu poddolovaných oblastí nebo krasových jeskyní. Tektonická jsou nejčastější. Vznikají na rozhraní litosférických desek (již popsáno v úvodním odstavci). Sopečná zemětřesení jsou spojena s výbuchem sopky.

Dalším hlediskem rozdělení je hloubka ohniska. Rozlišujeme zemětřesení mělká (do 60 km), středně hluboká (60–300 km) a hluboká (nad 300 km)

Poslední dělení je podle výskytu. Rozlišujeme kontinentální a podmořská. Ta podmořská většinou způsobují vlny tsunami.

Petr Jakeš vnímá zemětřesení takto: Zemětřesení lze vnímat ve dvou krajních podobách. Na jedné straně jsou to dojmy lidí a jejich vnímání čehosi neobvyklého…Ta druhá strana stejné mince je vnímání badatelské. (2 stránky 70,71) Podle těchto dvou úhlů pohledu na zemětřesení existují různé stupnice pro jeho měření. Nejznámější je Richterova stupnice. Její velikost určuje magnitudo. Každý stupeň je 10krát silnější než předchozí a uvolní se při něm přibližně 32krát více energie. Podle vnímání je tato stupnice založena především na tom badatelském. Na pocitech lidí (makroseizmické intenzitě) je založena Mercalliho stupnice.

Nejčastějším typem zemětřesení je tektonické. To znamená, že na okrajích litosférických desek bude pravděpodobnost výskytu zemětřesení nejvyšší. Často se v této souvislosti uvádí Ohnivý kruh. Je to oblast, která se táhne podél celého pobřeží Pacifického oceánu. Zemětřesení se, ale vyskytují i v Americe či Evropě (hlavně u Středozemního moře).

Při krátkém pohledu do historie zjistíme, že se problematiku zemětřesení snažili vysvětlit už v době před naším letopočtem. Aristoteles se domníval, že naše hornatá planeta je protkána podzemními jeskyněmi, které nasávají vzdušné proudy zemské atmosféry. Když pak žár v nitru planety ohřeje vzdušnou masu na určitou teplotu, dochází k výbuchu. Podle Aristotela právě tyto výbuchy způsobují zemětřesení. (3 str. 2)