Ochrana přírody

Ochrana přírody v České republice

• ČR spadá do Holarktické oblasti – podoblast eurosibiřská (celá Evropa mimo Středomoří)

• Bohatost fauny a flóry díky:

1. Prolínání oceánských a pevninských vlivů

2. Křížení migračních cest

3. 3 úmoří (Severní, Černé, Baltské moře)

4. 2 geologické podjednotky (Český masív, Západní Karpaty)

5. Vertikální členitost (nížiny – hory)

6. Rozmanitost biotopů (slunné i chladné, suché i vlhké)

7. Střídání dob ledových a meziledových

• Před 10 000 lety pokrývaly ČR jen lesy, dnes už jen 33% území

• 1838 Žofínský prales, Hojná voda – Novohradské hory – nejstarší chráněná oblast ve světě

• 1858 – Boubínský prales – Šumava

• 1872 Yellowstonský park

Ochrana přírody a krajiny je pro ŘC zakotvena v Ústavě a v Listině základních práv a svobod

• Zahrnuje jak ochranu druhovou tak i částí krajiny – chráněná území

A) DRUHOVÁ OCHRANA

3 kategorie:

1. Kriticky ohrožené druhy – střevíčník pantoflíček, bledule letní, želva bahenní, zmije obecná, lanýž letní, hřib královský

2. Silně ohrožené druhy – koniklec luční, tis červený, vstavač vojenský, škeble rybničná, čáp černý, netopýr velký, čolek obecný, klouzek žlutavý, kukmák dřevní

3. Ohrožené druhy – otakárek fenyklový, upolín evropský, čmeláci

• U nás seznamy ohrožených druhů organismů v Červených knihách.

• Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.

• Vyhláška o ochraně přírody a krajiny 395/1992 Sb.

• Reintrodukce – návrat vyhubených druhů na původní místa

• Introdukce – zavádění nových druhů do míst, kde nežily (přemnožení, vytlačení původních druhů, zavlečení chorob – králík v Austrálií, akát v Evropě)

B) ÚZEMNÍ OCHRANA

• Zachování biotopů (udržení cenných ekosystémů a druhového bohatství)

• Vymezení pomocí cedulí

• Podle rozlohy se dělí na:

• A) velkoplošná – národní parky, chráněné krajinné oblasti

• B) maloplošná – národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, přírodní památky, národní přírodní památky

• C) chráněná území jiného charakteru – biosférické rezervace, přírodní parky

1. Velkoplošná

Národní parky

– rozsáhlá území člověkem málo ovlivněná, výskyt řady vzácných rostlin a živočichů

• Většinou 3 zóny

• 1. zóna – nejpřísnější - zákaz pohybu mimo značené cesty, zákaz staveb, hospodaření (ale pasení a kosení luk ANO), zákaz táboření, sportovních hromadných akcí mimo vyhrazená místa, sběr rostlin kromě plodů, omezená těžba, vjezd vozidel

• Krkonošský národní park (KRNAP) - 1963 - horské lučiny, kosodřeviny, rašeliniště, tundrové porosty. Ohrožen z okolních elektráren – imise, odumření lesních porostů. Nadměrné zatížení turistikou.

• Šumava – největší národní park (1991) – náhorní plošiny (šumavské pláně), rašeliniště, ledovcová údolí s jezery. V Německu pokračuje jako NP Bavorský les. Problém s kůrovcovou kalamitou a spory s jejím řešením.

• Podyjí – nejmenší – (1991) – řeka Dyje, která se hluboko zařízla do okolního terénu. Krajinný typy od lučních, mokřadních, vřesovištních a stepní po listnaté lesy. Druhová bohatost rostlin a živočichů.

• České Švýcarsko = Labské pískovce – nejmladší park (2000) – výškové rozdíly na malé ploše, kolmé stěny, hluboké kaňony říčních přítoků Labe. Př. Pravčická brána, údolí Kamenice, Jetřichovické stěny