Živý bič_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Milo Urban

Živý bič

Výňatek

Umělecký text

„...Běžte se podívat, kde mají koláče, kde je nadbytek, kde i dneska břicha jen kynou. Co pobrali vašim mrňatům, tím se cpou páni. A vy jim dáváte, vy to trpíte, nehnete prstem a díváte se, jak vám ty chudinky hynou. Myslíte, že je máte rádi? Pchá! Kdybyste k nim měli jen špetku citu, vymohli byste, co jim patří. Museli by dát! Museli! Kdyby to měli ze země vyhrabat! Podívejte se na psa nebo kočku, jak se starají o svoje štěňata a koťata. Modré z nebe by jim snesli. A vy? Co vy? Čučíte se založenýma rukama, jak vám umírají!“

Jindy se posměšně zasmála a řekla:

„Vápno, to ano, toho nám posílají fůry, ale aby poslali mouku nebo chleba, na to si nevzpomenou. Myslí, že se červená nemoc vykurýruje vápnem. Jen to vápno nalejte dětem do krku, jestli jim pomůže!“

Stala se z toho okřídlená věta a dlouho kolovala po Ráztokách.

„Vápno, to ano, to nám posílají, ale mouku sežerou sami.“

Jedna vdova, která ztratila muže na frontě, viděla, jak se její jediné dítě svíjí v křečích. Ať už z nevědomosti nebo v zoufalství skutečně vzala vápno, rozdělala ho a ještě horké vlila do nemocného dítěte...

Zemřelo v strašlivých bolestech. Nešťastná matka se oběsila na trámu v komoře.

Ale nikdo v Ráztokách tehdy nešťastnici neodsoudil. Ještě ji litovali a říkali:

„Chudák ženská!“

Neumělecký text

Trendem doby byla takzvaná válečná literatura. „Vyšel román Janka Hrušovského Muž s protézou, Mráz mi podstrčil Vančurova Pole orná a válečná a já – mimoděk jsem se začal probírat ve vlastních zašantročených vzpomínkách z těch dob.“ (M. Urban).

Na tomto pozadí se otevírá Urbanova cesta k jeho vlastním zážitkům, k tématickému jádru románu. „Samozřejmě, zážitky z fronty jsem neměl; nepřináleželo mi a nechtěl jsem psát o tom, jak vojáci trpí v zákopech, jak je žerou vši, jak nadávají, jak jim dají napít rumu a ženou je útoku, na smrt, jak duní děla, rachotí kulomety, jak muži prolévají krev a podobně. Tenkrát jsem byl ještě chlapec, nic z té hrůzy jsem nezažil, ale – díval jsem se na jiné. Měl jsem před očima utrápené matky i různé vydřiduchy, rekvírování, hlad – hlavně ve městech – , ’rukující’ koně a krávy, prázdná místa po otcích, jinde po starších bratrech a občas jakoby omylem se vracející mrzáky, zamlklé živé mrtvoly, zamračené svědky krvavého divadla.

A položil jsem si otázku:

A nebyla i tohle válka? Nebo na to máme zapomenout? Nebo by se i o tom nedal napsat román?“

(J. Števček, Moderný slovenský román; překlad P. Motýl)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);