Dekameron

• Renesance – návrat k antice

  • Smíchovost „smích“ který se stane součástí děl, komika velmi specifická a unikátní

  • Období určitého zlomu, všeho předtím je vnímáno jako starý zákon

  • Florencie – stává se autonomní, razí si novou měnu – dost děl do té doby bylo anonymních (na konci jako hříška, žert – výraz pokory/arogance)

    • Rodí se velká individualita

    • Píše se v latině

    • Perspektiva v malbě, sochy (David) – odvaha postavit sochu do plenéru, vyjádřit pohyb

• Kánon Italie – Petrarco (začíná), Boccaccio, Dante

• Tomas More (utopie), Shakespeare, Hans Sachs, Svatý Jan od Kříže, Francois Vilion, Michel de Montaigne (zakladatel eseje),

• Spousta nových věcí a způsobů

• Oslava těla

  • Biologie – tělesný život, tělesné úkony

  • Gargantua a Pantagruel

• hranice mezi oficiální a neoficiální literaturou se musela setřít

• Boccaccio píše i o Dantovi a jeho komedii, kde řeší, zda byla Beatris nějaká městská panička a byla Dantovi příkladem? - 9 se váže k Beatris

• Teologie a poezie jako jedno – stejná hodnota, jiné kvality – hovoří o ontologii, míří k prazápadu života

Boccaccio

• Filozofické teze

• Životopis Dantův

• Na konci života řekl, že by Dekameron spálil, protože se to Dantovi prostě nevyrovná, ale Petrarka mu to rozmluvil

• Dekameron

  • Má to rámcovou kompozici

  • 7 žen a 3 muži (=10 číselná logika)

  • Veškeré konvence, které do té doby ovlivňovaly veškerou literaturu najednou padají, dostává se nahoru to co je výsměšné – „připomíná to tanec nad propastí“ – můžete poslouchat, hovořit, ale přitom venku řádí hrůza

  • 10x10 novel (příběhy s výrazovou poentou)

    • Krátký časový úsek ve kterém je možnost se pohybovat a nějak jasně daný počet postav pro daný příběh

  • Dvojmysly

  • Humornost – chodí v křídlech jako anděl, vyskočí z okna do vody,

  • Tvoří první literární prózu

  • Cíl, účinek: pobavit

  • Postavy, které nějakým způsobem připomínají typy – narušují se rysem, který celý typ rozrušuje

  • Ironie

  • Hra s lidovými výrazy, nářeční jazyk

  • Nebojí se pojmenovat (poměrně naturalisticky) věci, tak se příčí se etice křesťanského středověku

  • Láska a vnímání jí se dost proměňuje – kartuázní láska (Láska nezákonná a kradmá, milenec se stylizuje do polohy podřízené, nejisté, milenka je obdivována jako vzněšená a nedostižná, často milencem pohrdá, ukládá mu zkoušky, které mají prověřit jeho statečnost a hloubku citu)