ŘECKÉ DIVADLO

ŘECKÉ DIVADLO

Antická kultura jako taková, je základní stavební kámen evropské kultury a evropská divadelní kultura, jak ji známe dnes, by nikdy nevznikla bez řeckého divadla.

Řecké divadlo se začalo tvořit přibližně v 5. - 6. století před naším letopočtem. Údajně o náboženských svátcích velkého Dionýsa (boha vína, plodnosti a dalších lidských neřestí) zpíval sbor mužů oslavné hymny na Dionýsovu počest. Básník Thespid, kterému je také připisován první krok, vstoupil do písně s dialogem, čímž vznikl dialog mezi prvním hercem a chórem. Zdánlivě vynalezl i úplně první masku. Druhého herce patrně zavedl Aischylos a třetího herce Sofoklés. Chór měl důležitou funkci, jelikož představoval kolektivní myšlení, umocňoval atmosféru celé hry, dokázal svými písněmi vyprávět děj a upravovat jeho časové úseky. Skládal se z 12 až 15 herců. Postupně se z chóru stává pouze kulisa a ustupuje do pozadí. Řekové se považují za vynálezce divadla a taktéž za tvůrce nového literárního útvaru s názvem drama.

Tragédie se předváděly se od roku 534 p. n. l. Největší autoři tragédií byli Sofoklés, Euripíd a Aischyles. Čerpali převážně z řeckých mýtů a bájí a řešila dodnes aktuální otázky morálky, vztah k zemřelým a naše vlastní čestnost. Komedie se přidružily v 5. st. p. n. l. Byli odlehčenější a kritizovaly morální problémy tehdejší doby, politiku a celkově vycházely z každodenního života občanů. Mistr komedie byl Aristofanés. Nejlépe dochované divadlo v Řecku se nachází v Epidauru a vzniklo v 4 st. p. n. l.

Divadlo bylo zřizováno pod širým nebem na svahu návrší poblíž svatyní. Skládalo se z jeviště, orchestry, hlediště, logeionu, jevištní budovy a proskénia. Část svahu byla odkopána, aby mělo jeviště přes polovinu v půdorysu. Orchestra, neboli hrací prostor byl ve tvaru kruhu. Hlediště se skládalo zprvu z dřevěných, později z kamenných lavic s obrovskou kapacitou, většinou si sebou vlivnější obyvatelé přinesly polštáře či kožešiny na které se posadili. Kdo chtěl sedět v prvních řadách, museli mít na ně nárok. Většinou v nich seděli kněží a zvlášť privilegovaní občané. Proskénium byl nízký sál před jevištní budovou. Logeion se nacházel na střeše proskénia a v římské a helénské době to bylo hlavní místo kde se konala hra. Jevištní budova (skéne) byla zprvu stan. Navěšovali se na ní různé malby na dřevo, či stroje, které pomáhaly podpořit atmosféru představení, například zjevení božstva. Na jevišti byl patrně přítomný obětní oltář, kam občané obětovali sele během začátku her a zřejmě byl taktéž nápomocnou kulisou během představení. Po dokončení oběti se losovalo, jaká hra se bude hrát jako první, během čehož byl vykonáván silný nátlak na porotu. Jako rekvizity se používaly různé sošky či obrazy. Divadlo bylo otevřeno do prostoru a netvořilo architektonický celek. Oslav se mohl účastnit naprosto každý občan, muž, žena, dítě, i ti neplnoprávní a chudým občanům se dostalo finanční pomoci ze státní kasy, nutnost vstupného se zavedla až později.