107. Dělení dne a hodiny
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
107. Dělení dne a hodiny
Dělení dne
základním východiskem bylo východisko přírodních jevů, zejména východ a západ slunce (rozbřesk a soumrak) a celý denní rytmus byl zprvu ovládán církevními úkony, resp. zvoněním zvonů
poledne a půlnoc byly z hlediska počítání dlouho jednotkami teoretickými a jejich význam stoupá až v novověku
den se tedy skládal ze dvou částí, a to dne a noci, a hodiny přešly do středověku ze starověku v poměru 12+12, rovnost taková nastávala pouze ve dnech rovnodennosti, zatímco ve dnech slunovratů nabývaly maximální či minimální délky
pak zde existovaly mezi nestejnými dny tzv. hodiny nestejné (inaequales), ze kterých vycházelo církevní dělení dne: matunium ještě před rozbřeskem, hora prima při východu slunce, tercia uprostřed dopoledne, sexta v poledne, nona uprostřed odpoledne, vespera – nešpory hodinu před západem slunce a completorium krátce po západu slunce
Dělení hodin
stejné hodiny (horae aequales) byly dlouhou dobu jen záležitostí matematickou či astronomickou, nicméně s růstem života ve městech a užívání věžních hodin se od konce středověku začaly prosazovat
vývoj dělení hodin je značně nejednotný
způsob italský, později ke značnému rozšíření u nás nazván způsobem českým – ten počítal 24 hodin od západu slunce do příštího západu, a tudíž musel být průběžně přizpůsobován zkracování a prodlužování světelného dne, jinak též hodiny celého orloje
počítání podle orloje polovičního, které vychází od půlnoci a ve střední Evropě se nazývá německým, i když pochází ze západní Evropy
tzv. velké hodiny – počítají zvlášť hodiny denní a noční ve stejné délce a jejichž počet kolísal od zimního slunovratu k letnímu od 16 hodin nočních a 8 denních a naopak
dělení hodin na menší díly bylo v běžném životě poměrně řídké
v praxi se projevovaly ještě půlhodiny a čtvrthodiny, až teprve novověk se zavedením mechanických domácích hodin došlo k aplikaci na menší časové jednotky
Zapisování hodin bylo prováděno běžným paleografickým zvykem a způsobem, leckdy to byly údaje zašifrovány do chronogramů a chronostichů.