4. Dějiny olomouckého (arci)biskupství
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Přemysl I. – s královským titulem právo udělovat investituru svým biskupům
Pravděpodobně jmenoval i olomouckého biskupa (Jan V., 1199 – 1201)
1202 – 1240 biskup Robert
Král Přemysl x biskup Ondřej -> Robert na straně krále
1207 právo svobodné volby olomouckého biskupa; potvrdil Inocenc III.
Vyvrcholil spor mezi světskou a církevní moci ve 13. st.
Přemysl Otakar I. požádal papeže Inocence o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství; papež uznal Přemyslovy požadavky za oprávněné, ale požádal o vyjádření arcibiskupa mohučského arcibiskupství (negativní vyjádření)
Největší spor mezi Přemyslem Otakarem I. a pražským biskupem Ondřejem
Ondřej odjel za Inocencem III. a 4. lateránský koncil – musí se vymanit ze světské moci
1216 přijel do Prahy – zaútočil na Přemysla – desátky by měly zůstat církvi
Desátky – část biskupovi, druhá knězi, třetí na udržování kostela (fary), čtvrtá na chudé
Duchovní osoby předváděni světskými soudy – nemají na to právo; biskup nemůže dosazovat faráře do kostelů, jak by chtěl
1216 Ondřej odjel ze země + vyhlásil interdikt nad zemí, odjel si stěžovat do Říma (zákaz výkonu jakýchkoliv církevních úřadů) -> ignorace nižších církevních úřadů, obřady se dál dělaly, protože duchovní byli závislí na světských úřadech
Kudlu do zad Ondřejovi vrazil Robert (olomoucký biskup) – převzal jeho funkce
Ondřej označil za viníka špatného stavu církve krále
Ondřej při pobytu v Římě přemluvil papeže, aby ho jmenoval pražským arcibiskupem
Praha se postavila proti povýšení na arcibiskupství, protože se báli Ondřejovi moci
1222 – velké privilegium české církve
Řešení sporu
Vyjímá pozemkový majetek církve a duchovní osoby z pravomoci světských orgánů
Panovník nemá vliv na pozemkový majetek církve a záležitosti církve/duchovních
Biskup může svobodně a volně jmenovat kněze (duchovní úředníky), ovšem s výjimkou patronátních práv
Omezení zásahů panovníka do církve a jejích záležitostí – výhra církve – ale teoreticky získali jen to, co již měli předtím, jen se to nedodržovalo
Bruno 1245 – 1281
Inocenc IV. musel zasáhnout (5 let nebyl stolec obsazen)
Václav I. ho nechtěl uznat – pak se Bruno postavil na jeho stranu, když proti němu povstala šlechta včele s Přemyslem, tak Bruna uznal
Přemysl Otakar II. mu velmi věřil – opora proti nestálé šlechtě
Centralizace správy, posílení biskupské kapituly
Biskupské synody
Povýšil Kroměříž na město + nechal postavit gotický hrad
Podílel se i na vojenských akcích Přemysla
Snažil se i o zajištění hranic olomouckého biskupství
Zavedení manského systému
Biskup olomoucký = kolonizátor (smíšená kolonizace, země zpustošená po tatarském vpádu)
Díky němu na Moravě vzniklo přes 200 vesnic
Zakládá lenní systém – přicházejí lidé, které on přijímá do lenní služby