Postmoderna a další skupiny

postmoderna a další skupiny

nástup postmoderny

• v poslední třetině 20. století se ve světě objevuje postmodernismus - Jean-Francois Lyotard - O postmodernismu (1979) - myšlenkový směr, který zasahuje většinu odvětví, není ale jednotný

• hledá alternativu a protiváhu k moderně, přehodnocuje optimistický pohled na dějiny a vývoj civilizace

• zavrhuje jedinou pravdu a neustálé překonávání starých principů - relativnost, pluralita názorů a jejich zrovnoprávnění, synkretismus (splývání náboženských a kulturních prvků v jeden celek)

• eklekticismus - vypůjčování prvků a citace z jiných stylů, slohů a období (reklamy, starověk aj. )

• chce tvořit umění srozumitelnější a neelitářské

• návrat ke kořenům, mýtům

• ve výtvarném umění se objevuje návrat k malbě, snaha o tvorbu expresivnějšího a poetičtějšího umění - základní směr postmoderny v malbě se stává expresionismus - němečtí Noví divocí, italská transavantgarda

• sbližuje nízkou a vysokou kulturu

• odmítá dogmata a pravidla, hlásá naprostou individuální svobodu

• v Čechách postmoderna nastupuje až v 80. letech - reprezentována mladou generací a skupinou Tvrdohlaví

• mimo skupinu patří k postmoderní generaci Císařovský, Střížek, Kokolia a Vladimír Merta

• Tomáš Císařovský (1962) - série obrazů na téma českých legionářů, postmoderní experimentování s písmem. Masarykovský a Habsburský cyklus - líčení historie pomocí fragmentů - mnohočetný výklad

• Antonín Střížek (1959) - naivní iluzivní realismus - inspirace Friedricehm, starými reklamami a obyčejnými předměty (body, nádobí, nábytek) - hledá vztah mezi osobním zaujetím námětem a objektivností malby

• Vladimír Kokolia (1957) - stovky kreseb lidských postav v absurdních pozích, jež napovídají sebezničení. Od roku 1986 maluje obrazy konkrétních předmětů, které se rozpouštějí

• Vladimír Merta (1957) - nepřejímá novoexpresionismus "nové vlny", vytváří zdánlivě mobilní objekty, v 90. letech montuje do obrazů předměty (novinové štočky, mince aj.)

skupina Tvrdohlaví

• založena r. 1987 a v letech 1987-1992 pořádají pět výstav

• jejich první výstava mimo rámec oficiálního ČSVÚ ukončuje období normalizace, charakteristické represí neoficiálních uměleckých snah a názorů

• členové skupiny se narodili v padesátých letech a v 80. studovali na AVU a VŠUP

• již za studií se účastnili na Konfrontacích

• jméno je odvozeno od Tvrdošíjných

• po výtvarné stránce byla skupina nejednotná, snažila se však najít ztracenou kulturní identitu českého prostředí a začlenit ji do kontextu současné evropské kultury

• tvořili pod vlivem Nových divokých a italských transavantgardistů

• Jiří David (1956) - vůdčí představitel české postmoderny. Cyklus Domov - citace národních mýtů, Babylonská věž. Často pracuje se znakem - jasné srozumitelné poselství. Využívá kresbu, objekt, instalaci a fotografii. Jeho různorodou práci spojuje performativní přístup k tvorbě a zájem o paradox. Jeho práce má sklon provokovat

• Jaroslav Róna (1957) - symbolické práce - užívá archetypální symboly, prehistorickou a gotickou mytologii, je zaujat kubistický prostorem, tvoří ale i reminiscence na art-deco

• Petr Nikl (1960) - ve svých pracech se vrací ke zrození - embrya, kukly. Průnik z jednoho světa do druhého vyjadřuje v 90. letech proděravělými obrazy. Tvoří práce pro děti

• Michal Gabriel (1960) - polychromované skulptury na témata starého Egypta a Mezopotamie (Poutník 1987, Egypťanka 1987), v letech 88-89 sérii Znaků a ironického Hodnostáře. V 90. letech se jeho dílo abstrahuje a řeší kontrast vnitřních a vnějších objemů (Pět kruhů). Kromě dřeva pracuje i s plastickými hmoty a materiály odvážně kombinuje (krabičky s nalezenými věcmi), užívá laserové světlo.

• Zdeněk Lhotský - grafik a sklářský výtvarník. Plech vsazuje mezi skleněné tabule

• Stefan Milkov - osobitý robustní styl figur, těžící z křesťanských a pohanských mýtů

• Čestmír Suška - sochař a scénický výtvarník. Tvoří nehybné idoly a masky (Čaroděj, Král a královna), přitahuje ho mnohovýznamovost a bizarnost přírodních útvarů. V 90. letech tvoří keramické objekty osvětlené skrytým světlem

• František Skála ml. (1956) - poetické a romantické vidění světa, záliba v lidovém, naivním a pokleslém umění, intelektuální přístup a citlivost řemeslného zpracování. Ilustrace, pozoruhodné objekty a instalace. Kombinuje a dotváří přírodní, nalezené i umělé materiály (Lampička ke kojení 1986, Hadilov lesní 1987)