Tvůrčí skupiny 50. a 60. let

tvůrčí skupiny 2. pol. 50. let a počátku let šedesátých

• XX sjezd KSSS r. 1956 odsuzuje stalinský režim a ukončuje program socialistického realismu

• Svaz československých výtvarných umělců od r. 1957 umožňuje sdružení umělců do uměleckých skupin - samozřejmě v rámci Svazu

Máj

• první skupina, která využila možnost se sdružit byla skupina Máj 57 - vystavuje prvně v červnu 1957

• sdružuje 24 malířů, sochařů a grafiku

• přihlašuje se k širokému programu moderního umění

• mimo jiné malíři: Jiří Balcar, Libor Fára, Richard Fremund, Jitka Kolínská, Neprakta, Robert Piesen, Stanislav Podhrázský a sochaři Miroslav Chlupáč, Zdeněk Palcr a Zbyněk Sekal

• Stanislav Podhrázský - spojuje surrealismus, abstrakci a novou figuraci s osobními lyrickými prožitky - osobité, citové dílo na bázi poetického realismu

• Zbyněk Sekal - malíř, sochař a překladatel. Byl členem i Konfrontace. R. 1969 emigroval - pedagog ve Stuttgartu, člen Wiener Secession. Působí na něj surrealista, později věcnost a lapidární zkratka tvaru - cykly Obydlí a Vratké stavby. Asamblážové reliéfy. Objetky Schránek

• Robert Piesen - z Jindřichova Hradce, za války totálně nasazen. Emigroval a skončil v Izraeli. Zúčastnil se konfrontací (Argumenty I), znal se s Medkem a s mladými malíři z okruhu Konfrontací. Nejprve maloval pod vlivem Picassa a novoklasicismu, koncem 50.let přechází na abstrakci - strukturální abstrakce

• Libor Fára - malíř, grafik, kostýmní výtvarník a scénograf. Prvotní surrealistické tendence převedl k poetice absurdnosti. Tvořil koláže a asambláže. Zakladatel akční scénografie (Král Ubu, Čekání na Godota)

Trasa

• v listopadu ve stejném roce jako Máj (1957) vystavuje i tvůrčí skupina Trasa

• malířské jádro tvoří absolventi od Emila Filly na VŠUP, kteří se od r. 1954 scházeli, aby se podpořili a konfrontovali

• Eva Burešovská, Věra Heřmanská, Vladimír Jarcovják, Čestmír Kafka, Václav Menčík, Jitka a Květa Válovy

• v r. 1959 se k nim přidávají sochaři ze školy prof. Josefa Wagnera - Zdena Fibichová, Eva Kmentová, Vladimír Preclík, Olbram Zoubek a někteří malíři (Karel Vaca, Dalibor Matouš)

• Čestmír Kafka (1922-1988) - zpočátku ovlivněn surrealismem, později přechází k předmětné a konstruktivistické malbě (stoly, stolky). V 60. letech se vrací k figuraci a poté převažuje černá barva s jednoduchými geometrickými znaky. V 70.letech tzv. Bílé obrazy - iracionální dějiště elementů a rozpomínání. Užívá asambláže a přírodní prvky (tráva, seno, kořeny)

• Jitka a Květa Válovy - studovaly spolu na VŠUP a tvořily pospolu v rodinném domku v Kladně. Obě figuralistky. Jitka - motiv zápasu - mnohovýznamové (Katastrofa, Člověk a ocel), v 60.letech se řadí k nové figuraci. Květa - zvětšuje tvary do gigantických rozměrů - fragmenty rukou, tváří, očí, úst. Cykly Lidé a stroje (70.léta), Kameny a člověk (80.)

• Olbram Zoubek - inspirací se mu stal studijní pobyt v Řecku (1958). V 60. letech usiluje o konstrukci (cyklus Stavby), později postavy fragmentuje a destruuje. Texturuje povrchy, zlatí a polychromuje. Tvoří lidi, na které myslí - přátelé a rodina