17. Ukládání trestů

17. ukládání trestů

Zásady ukládání trestu

• 2 důležité zásady:

  • princip zákonnosti trestního práva

  • princip individualizace

• základním vodítkem soudu pro ukládání trestu je ustanovení § 23 TZ o účelu trestu → vhodně zvolit trest, který by mohl pozitivně ovlivnit budoucí pachatelovo chování

• 2 skupiny pachatelů:

  • několikanásobní recidivisté (TČ je projevem scestného vývoje jejich osobnosti)

  • nahodilí pachatelé (TČ je pro ně excesem)

• přiměřenost trestů se posuzuje vzhledem ke stupni nebezpečnosti spáchaného TČ pro společnost

• možnost nápravy pachatele spoluurčuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost – soud musí přihlížet k poměrům pachatele

• trest je trestní sankcí určen:

  • alternativně

    • na soudu je posouzení, který TČ uloží

  • rámcově

    • horní a dolní hranice trestu je stanovena, nebo jen horní (možnost zvýšení horní hranice je možno jen u § 42, 44, snížení horní a dolní hranice je možno jen u mladistvých)

• v rámci zákonné trestní sankce je třeba vybrat a vyměřit trest tak, aby odpovídal individuálním zvláštnostem stupně nebezpečnosti činu pro společnost → v rozsudku je důležité konkretizovat a odůvodňovat poukazem především na jednotlivé přitěžující a polehčující okolnosti § 33, 34

• polehčující a přitěžující okolnosti je možno považovat pouze takovou skutečnost, která má vliv na stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a která má nepochybný význam pro dosažení účelu trestu, a proto i pro jeho vyměření

  • existující obecné přitěžující podmínky a okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, tzv. zvláště přitěžující okolnosti – podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti TČ pro společnost

  • obecně P a P okolnost nemůže být okolnost, která je zákonným znakem TČ – ustanovení zamezuje dvojímu přičítání téže okolnosti ve prospěch či neprospěch pachatele

  • obecně přitěžující okolností nemůže být ani ok., která podmiňuje použití vyšší trestní sazby

• nutno přihlížet k poměrům pachatele – rozumí se tím takové poměry, které mají při vyměřování trestu relativně samostatný význam → zákon má na mysli majetkové poměry pachatele, rodinné poměry, zdravotní stav, těhotenství pachatelky apod.

  • poměry pachatele jsou takové okolnosti, které charakterizují pachatele jako objekt ukládaného trestu → jde o otázku citelnosti trestu

  • jde o pachatelovy poměry v době ukládání trestu

• 3 případy upuštění od potrestání:

  1. u pachatele, který spáchal TČ menší nebezpečnosti pro společnost, lituje jeho spáchání a projevuje účinnou snahu k nápravě

  2. podmíněné upuštění od potrestání s dohledem; zkušební doba až na 1 rok, může uložit přiměřená omezení a povinnosti

  3. pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti (který si nezpůsobil sám ani z nedbalosti) – může mu být uloženo ochranné léčení