M02 - Střešní konstrukce

χ

σ

         Profil vyhovuje.                                                                                                                               
       Pozn.: V oblasti u podpory, kde je tlačený dolní pás, by se posouzení pro-
vedlo stejně jako bylo provedeno výše pro kombinaci stálého zatížení a sněhu.     
  Průhyb vaznice je největší v krajním poli a jeho velikost  

mm

L

mm

30

200

6000

200

2

,

7

=

=

<

=

δ

  vyhovuje 

- 23 (48) - 

Vazník 

4 Vazník 

4.1 Obecné zásady 

Vazník je hlavním konstrukčním prvkem nosné části střešní konstrukce. Tvar 
vazníku se řídí sklonem střechy, který závisí především na druhu použité horní 
vrstvy střešního pláště. Zatížení ze střešního pláště se přenáší do horního pásu 
vazníku střešními vaznicemi, pokud se přenáší přímo ze střešního pláště na 
horní pás vazníku, mluvíme o bezvaznicovém systému střechy 
Vazníky jsou uloženy přes ložiska na podpory, v případě ocelové konstrukce 
jednolodní halové stavby jsou podporami nosné sloupy příčné vazby. 
S ohledem na způsob odvádění srážkové vody můžeme vazníky rozdělit na : 
•  sedlové (oboustranný sklon) – viz Obr. 4 – 1, Obr. 4 - 2 
•  pultové (jednostranný sklon) - viz Obr. 4 - 3 
•  pilové (šedové) - viz Obr. 4 - 4 
S ohledem na konstrukční systém dělíme vazníky na: 
•  plnostěnné,  
•  příhradové. 
Konstrukce plnostěnných vazníků jsou vhodné při požadavku minimální kon-
strukční výšky zastřešení, nebo pro menší rozpětí cca do 18 m. Plnostěnné vaz-
níky jsou rovněž příznivější než příhradové s ohledem na estetické hledisko. 
Jsou méně pracné, při výrobě a také jejich údržba je jednodušší ve srovnání 
s příhradovými konstrukcemi. Nevýhodou je, že jsou zpravidla těžší než pří-
hradové vazníky a tedy nepříznivější z hlediska spotřeby oceli. Konstrukční 
výšku plnostěnných vazníků volíme v rozsahu 1/10 až 1/20 rozpětí. 
Konstrukce příhradových vazníků jsou nejčastěji používanými prvky ocelo-
vých systémů zastřešení. Velmi jednoduše je lze přizpůsobit tvarovým a pro-
vozním požadavkům, jako jsou obrys a sklon střechy, případně požadavky na 
větrání a podobně. 
Příhradové vazníky mohou být, při správném návrhu, velmi hospodárné 
z hlediska spotřeby oceli, jsou však výrobně náročnější než vazníky plnostěn-
né.   
Z rozsáhlého souboru různých tvarů a geometrického uspořádání můžeme vy-
členit několik základních typů  příhradových vazníků. Jsou to jednak střešní 
vazníky trojúhelníkového tvaru viz Obr. 4 -1 ,které jsou vhodné pro větší sklo-
ny střešního pláště. 
Dalším typem jsou střešní vazníky lichoběžníkového tvaru viz Obr. 4-2, Obr. 
4-3, které se uplatní především u střech s menším sklonem  - od 5 do 20%. Po-
žadavek rovnoměrného osvětlení pracovního prostoru halového objektu mů-
žeme zabezpečit pilovou střechou – viz Obr. 4-4.