M02 - Domovní instalace - ústřední vytápění
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Technologie staveb II – Modul 2
- 7 (22) -
potřeba mezi např. ocelové vytápěcí těleso (radiátor) a měděnou trubku vložit
izolační článek z mosazi nebo z poniklované mosazi. V případě hliníkového
otopného tělesa je potřeba osadit kadmiované mezišroubení, k tomuto
mezišroubení připojit izolační prvek z mosazi nebo poniklované mosazi a až
potom měděnou trubku.
Dále je třeba navrhovat uzavřené topné systémy, zejména u hliníkových topných
těles. U otevřeného systému vzniká nebezpečí obohacování vody kyslíkem. Měď
vstupuje do reakce s kyslíkem a na stěně trubky se vytváří ochranná vrstva oxidu
mědi. Po dobu tvorby této vrstvy je ve vodě stále přítomné určité malé množství
„rozpuštěné“ mědi. Jestliže měď přijde do styku s pozinkovanou ocelí, nejprve
rozleptá zinkovou vrstvu a potom působí korozi samotné oceli. Dále je třeba
dodržet hodnotu pH vody nad 7, při které nehrozí nebezpečí koroze měděných
trubek. Jestliže dodržíme výše uvedené zásady, uplatní se ve zhotoveném
systému výhodné vlastnosti mědi. Nenastane pomalá koroze tak, jako je tomu
u soustav ocelových a ocelových pozinkovaných. Přitom se v porovnání
s plastovými trubkami nemění její mechanické vlastnosti, měděné trubky stárnou
pouze minimálně.
Pro rozvody ústředního vytápění se nejčastěji používají měděné trubky
s plastovým povlakem. Tyto trubky se mohou montovat ve dvou soustavách:
jednotrubkové a dvoutrubkové.