M07 - Procesy vnitřní a dokončovací - obklady

•malta se míchala přímo na stavbě, kde byl často používán nekvalitní písek 

s nesprávnou křivkou zrnitosti. Protože nebylo možno přesně dodržet 
poměr jednotlivých složek malty, vznikalo riziko zhoršení fyzikálních 
a mechanických vlastností malty, 

•vysoká spotřeba materiálu. Minimální vrstva maltového lože se 

Technologie staveb II – Modul 7 

- 7 (23) - 

pohybovala okolo 15 mm, 

•obkladové prvky se musely předem namáčet, čímž vznikalo riziko 

„převodnění“ keramického střepu a důsledkem bylo špatné spojení mezi 
maltou a obkládačkou, 

•nemožnost dosáhnout prakticky bezdutinového položení obkladu, 
•velmi nízká produktivita práce, vysoké nároky na odbornou způsobilost 

obkládače [10]. 

Od počátku  90.  let  20. století  dochází  ke  značnému  rozšíření  nových  lepících 
hmot,  které  umožňují  použít  tenkovrstvou  technologii  lepení  obkladů 
s tloušťkou  lepícího  lože  do  5 mm.  Tato  moderní  technologie  klade  vyšší 
nároky na kvalitu podkladu a rovinnost obkladových prvků, má však proti dříve 
používané metodě několik výhod: 

•velmi dobré fyzikální, chemické a mechanické vlastnosti lepidel, resp. 

spojení podklad – lepidlo – obkladový prvek, dlouhá životnost, 

•rychlost a přesnost práce, 
•několikanásobné zvýšení produktivity práce, 
•možnost lepení na širokou škálu dnes používaných podkladů 

(sádrokarton, dřevotříska, betonová plocha, ocel, plast atd.), 

•časová úspora (kratší technologické přestávky – již po několika hodinách 

je možné položené plochy zatěžovat), 

•nevznikají žádné dutiny ve spojích, 
•možnost přímé kombinace s izolacemi proti vodě (koupelny, bazény). 

Vzhledem  k výše  uvedeným  výhodám  se  budeme  v dalším  textu  zabývat 
tenkovrstvým lepením keramických obkladů.