TTMV 18

CHUDOBA

- jeden z nejzávažnějších problémů

- několik přístupů:

1. materiální pojetí chudoby

- definice na základnu ne/dostatku jídla, voda, oblečení a bydlení

- po dekolonizaci

2. koncept základních lidských potřeb = být chudý, znamená mít nedostatečný přístup k sociálním službám (vzdělání, zdravotnictví, infrastruktura)

- etnocentrické myšlení, 70. léta

3. postrozvoj = vše je potřeba vztahovat k lokálnímu kontextu (finanční hodnocení je neobjektivní)

- 80. a 90. léta

6 oblastí chudoby:

1. Zdraví – kvalitní dožití alespoň poloviny věku (průměrného v zemi)

2. Vzdělání – jaké procento v populaci je vzděláno a poměřuje se s mírou gramotnosti mezi dospělými

3. Přístup ke službám (kanalizace, infrastruktura, policie) – fenomén létajícího záchoda => nemocnost

4. Infrastruktura – nedostatečná infrastruktura napomáhá sociální izolaci

5. Bezpečnost – pokud se cítíme být ohroženi, tak nemůžeme mít kvalitní život

6. Sociální vyloučení – určitý segment populace je vyloučený z populace (národnostní, etnické a náboženské menšiny – Př. Apartheid v JAR)

Rozlišení chudoby:

1. Absolutní X relativní

absolutní

- starší, vychází z materiálního pojetí, kdy určíme hranici (1,25 USD), kdo je pod = chudý

- rozpor – chudí lidé nežijí pouze v rozvojových zemích => kritika

relativní

- použití v mimorozvojovém světě

- v důsledku sociálního vyloučení

1. dlouhodobá (chronická) X krátkodobá

dlouhodobá

- trvá většinou celý život, v rozvojovém světě

krátkodobá

- spojená s živelnými katastrofami

1. Venkovská X městská

venkovská

- platí, že ¾ chudých lidí bydlí na venkově

městská

- slumy kolem megapolí

Jak řešit chudobu?

1. efektivní domácí politika – loajalita k zahraničním investorům

2. podpora přímých zahraničních investic

3. zvyšování oficiální rozvojové pomoci – Monterejský konsenzus – doporučuje, aby každá země přispívala na rozvoj 0,7 % HDP, a členské země OECD jsou k tomu zavázány (dlouhodobě plní jen Skandinávské země, Lucembursko)

4. odpouštění dluhů

5. podpora mezinárodního obchodu – odbourávání zemědělských subvencí (vyspělé země nemají zvýhodňovat své zemědělce, ale podporovat zemědělce z rozvojových zemí), FAIR TRADE – finance za nákup produktu se mají dostat k tomu, kdo to vyprodukoval (banány, čokoláda, káva, čaj)