TTMV 3

Poválečný liberalismus

- uznává, že realistická kritika meziválečného idealismu je do značné míry oprávněná, a proto akceptují některé základní realistické premisy

- pováleční liberálové jsou oproti svým předchůdcům podstatně pragmatičtější

- obzvláště patrný je tento posun u (neoliberálního) institucionalismu – bývá hodnocen jako samostatný paradigmatický proud stojící na pomezí mezi realismem a liberalismem

Základní premisy liberálů

- velký důraz na usilování o maximální svobodu a vzájemnou rovnost lidských jedinců

- výrazně preferuje kapitalismus na úkor jiných způsobů řízení hospodářství – trh je neutrální sílou schopnou nejlépe ocenit náš talent a vynaložené úsilí

- ocenění významu procesu modernizace – stejně jako je možný pokrok v technologické oblasti, je možné předpokládat progresivní vývoj lidské společnosti

• pokroku v mezinárodních vztazích je dosahováno díky šíření demokracie, rozvoji mezinárodního obchodu, mezinárodní spoluprací uskutečňovanou mezinárodními institucemi

• ostří konfliktu se díky těmto faktorům postupně otupuje a státy zjišťují, že je pro ně i z hlediska jejich národních zájmů výhodnější kooperovat

Neoliberální institucionalismus a Robert Keohane

- Keohane – zakladatel neoliberalismu (sám se za liberála nepovažuje, je institucionalista či neoliberální institucionalista = vychází částečně z neorealismu i částečně z liberalismu)

- přijímá základní východiska neorealismu:

• mezinárodní systém je anarchický, ale nesouhlasí s realisty proklamovanými dopady anarchie na chování aktérů = anarchie není překážkou spolupráce mezi aktéry

• důsledkem anarchie je „soutěživý impuls“ ne bezpečnostní dilema

- navazuje i na liberální myšlenky:

• instituce se mění v důsledku konání aktérů a změny v očekáváních, které z toho vyplývají, mohou mít vliv na chování států (= instituce ovlivňují, jak skupina aktérů činí kolektivní rozhodnutí)

• otevřené mezinárodní ekonomické prostředí charakterizované příležitostmi vzájemně prospěšné směny v rámci daných pravidel poskytuje podněty pro mírové chování

Mezinárodní instituce

- formální mezivládní organizace – entity záměrně navržené a vytvořené státy, kontrolují činnosti států a reagují na ně

• mají fyzickou strukturu, formální členy, orgány, rozpočet, sídlo, úředníky (byrokratický systém) atd.

- mezinárodní režimy – instituce s explicitními pravidly vytvořené vládami, týkající se specifického tématu v mezinárodních vztazích

• ujasňují pravidla regulující dané téma, nemohou se přizpůsobit nebo změnit samy = jsou zcela výrazem zájmů členských států

- konvence – neformální instituce s implicitními pravidly a porozuměními, které formují očekávání aktérů (jsou spontánní)

• umožňují aktérům porozumět si navzájem a bez explicitních pravidel koordinovat svoje chování

• vhodné pro situace spolupráce, kdy je v zájmu všech chovat se daným způsobem tak dlouho, dokud se tak chovají i druzí

• časově a logicky předchází formálním organizacím a režimům

• časem se mění, byť změna může být pomalá = k pochopení změn světové politiky musíme pochopit změnu konvencí