Strakonicky_dudak
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
ošatka!
Dítě: Pusu! (Kalafuna a Kordula si dají pusu a „průvod“ odjíždí)
Kalafuna: Děti! Jedeme!
PROMĚNA
(Za odjíždějící rodinou primáriuse Kalafuny se zatáhne revuální opona.
Před oponu přichází hudebníci, či herci, kteří vyplní čas proměny libým zpěvem.
Pan kapelník oznámí, že probíhá: „PROMĚNA“ a kapela začne hrát, ale především
zpívat kánon, který k tomuto účelu vyhotoví pan skladatel. Nutné dodat, že za zády
hudebníků, ale i před nimi, probíhá čilý pracovní ruch! Spíš zmatek, který obvykle při
takových proměnách nastává. S koncem hudebního čísla se hudebníci ukloní a zřejmě
usadí na bocích jeviště, protože budou doprovázet i následující obraz nejrůznějšími
zvuky, ale i hudbou. Opona se otvírá.)
obraz 3. NA KRAJI LESA
(Uprostřed velký strom. Rozličné křoviny. Křoviny, pařezy a jiný lesní terén vytváří pět hereček ukrytých v přehozech. Z těch se po chvíli stanou lesní panny! Při pohledu na lesní terén vidíme rozličné hloučky květin, hřibů a lesních plodin. Jak se později odhalí, jde o části hlav lesních panen. Je tedy poledne – zvuky poledního lesa a letního hmyzu.)
Švanda: (přichází) Jako by se o mne dva duchové tahali. Jeden abych šel, druhý,
abych nechodil. Jeden slibuje zlaté hory, druhý prázdnou mošnu.
(Z dáli je slyšet odbíjení poledne.) Zvoní poledne… a ve mně je
hotová půlnoc… hlava mi jde kolem a… kolem…
(S koncem zvonění Švanda usne. V té chvíli se začnou probouzet lesní
panny. Rosava vystoupí ze stromu. Celý les se líbezně nadechne!)
Zelena: Je v půli den, pospějme ven na den! (Panny jsou vyvedeny v barvách svých jmen.)
Panny: Libé ticho vane, síla duchů plane,
pospějme ven na bílý den!
Rosava: Pojďte, pojďte, sestry milé, čekala jsem této chvíle,
abych svoje drahé dítě vyvlékla z té dračí sítě lidských záští.
(poklekne u Švandy)
Bělena: Tohle je tvůj syn?
Rosava: Ano! Syn můj! Hřích můj!
Hřích lesní panny, za který mně lesů panovnice
ze své říše vykázala a uvrhla mezi polednice!
Dítě pak do lidských rukou dala, kde bídy a ústrků až hanba!
Zelena: Spanilý mládenec. Copak souží jeho žití?
Rosava: Rád by dostal svoji milou.
Otec brání tomu svazku, že je ženich tuze chudý!
Aby ne, vždyť nemá nic, jenom svoje dudy.
Žlutava: Mluv, co máme vykonat?
Rosava: Vdechněte mu v jeho dudy svoje sladké zpěvy,
aby jeho hraním všude ztichly smutky, bol i hněvy,
by se na něj každé srdce smálo,
však i zlaté odplaty mu přálo.
(po krátké - tiché domluvě všech panen promluví Růžena)
Růžena: My tvou žádost vyslyšíme, dudy kouzlem naplníme!
Panny: Zazněte zvuky našich zpěvů kdykoli mládenec bude hrát!
(Žehnají dudám, které vzápětí promění v saxofon.)
Zazněte smutným pro úlevu, veselost chtějte světu dát!
Duhovka: Libě budou jeho dudy znít,
dokavád je bude v lásce mít!