Strakonicky_dudak
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Kalafuna: (si prohlížel saxofon) Hotový zázrak,taková muzika!Už se ti Švando
nedivím! Kdybych uměl co ty, prásknu do bot, jak mám ženu, a několik
capartů na krku, a běžím do světa vydělávat tisíce!
Dorotka: I vy, Kalafuno?!
Švanda: Měj se tedy dobře, Dorotko!
Dorotka: Ne – já tě nepustím!
Kalafuna: No, no, dejte si po hubičce – zaplačte si – já vám k tomu třeba zahraju.
(hraje Loučení, loučení)
Švanda: Sednu na lokálku a za čtyři neděle jsem zase tady!
Dorotka: Ale dozajista!
Švanda: Dozajista! (políbí Dorotku a odchází)
Dorotka: (za ním, tiše, spíš pro sebe) Švando – počkej! (pláče)
Kalafuno, já jsem nešťastná! (vrhne se mu na prsa)
Kalafuna: (ji chlácholí) To přejde! Dorotko!
Kordula: (přijíždí s celým průvodem, uvidí Kalafunu s Dorotkou v objetí) Kalafuno!
Honzík: Tatínek si namlouvá!
Kalafuna: Tu máš, čerte, kropáč! Teď bude stará vrčet!
Kordula: A tohle se mi líbí! Místo hraní se slízá za božího dne s takovou osobou!
Liduška: Maminka má trhání! (a už ji má přišitou)
Kalafuna: Sháněl jsem Švandu a cestou jsem potkal tady… Dorotko, vzpamatuj se!
Kordula: (vede svou, k Dorotce) I vy nešťastná osobo, kam jste dala rozum?! Kam
jste dala oči, že se ostouzíte s takovým kostrounem!
Kalafuna: (se rozkřikne) Kordulo, teď toho mám dost! Já tohle dobré děvče těšil,
protože je sirotek!
Kordula: Sirotek?
Kalafuna: Ano! Sirotek lásky! Právě jí upláchl ženich do světa!
Honzík: Tatínek má kuráž!
Kordula: Za to by měla děkovat nebi!
Kalafuna: Jen se nedělej! Však jsi taky jednou natahovala moldánky, když mě
chtěla vzít strakonická banda na parník a do světa!
Kordula: To se ti něco zdálo!
Kalafuna: I nezdálo! (začne laškovat)
Kordula: I zdálo! (přebírá hru, která se může i prodloužit)
Honzík: Tatínek si namlouvá maminku! (všichni se smějí)
Kalafuna: A teď rychle do hospody, snad cvrnkne ještě nějaký deseťák!
Kordula: (Dorotce) Pojďte s námi, Dorotko, však nebude tak zle!
Liduška: Povíš nám cestou nějakou pohádku?
Dorotka: Pohádku? I to víte, že povím!
(Odchází. Nejmenší dítě začne brečet. S improvizovanými texty, že se
dítě opět pomočilo, nebo, že mu rostou zoubky,všichni mizí ze scény.)
Rosava: (vystoupí ze svého stromu, dívá se za odcházejícími)
Spanilá to dívka. Šťastný bude můj syn!
(vtom uchopí kvítek rozrazilu a divoce jím mávne)
Paní lesů, vod a strání, vyslyš, prosím, moje přání!
Ač nejsem hodna zraku tvého, zjev se, prosím,
nežádám nic zlého!
(Opět mávne a zem se začne otvírat. Za zvuků velebné hudby se
uprostřed jeviště zjeví Lesana – královna lesů a lesní panny.
Rozměr pláště Lesany je opravdu královský, vždyť pokrývá celé
jeviště. Z otvorů pláště pak vykukují jednotlivé lesní panny.)
Lesana: Posměch z mojí moci tropit, potom slzou tváře kropit,
umí žena lehkovážná! (k pannám) Že však vaše prosba snažná