Umělecké směry v literatuře s uvedením knih

Literatura renesance

- období 14. -16. století, epocha ve vývoji společenském, politickém a kulturním, vzniká v Itálii, projevuje se především obrácením zájmu od boha k člověku, končí doba náboženských dogmat, nové liberální myšlenky se šíří díky knihtisku.

umělci a vynálezci: da Vinci, Botticelli, Michelangelo, Tizian

Literatura je jasně rozdělena na beletrii a odborné práce. Inspirována je antikou a jejím ideálem zvaným kalokagathia (soulad duše a těla), autoři beletrie se soustřeďují na pozemský život s jeho krásami a radovánkami – viz F. Petrarca – Sonety Lauře nebo Giovanni Boccaccio – Dekameron (soubor sta milostných novel)

a především W. Shakespeare - představitel alžbětínského (doba vlády královny Alžběty) dramatu, ve svých dílech popsal všechny možné lidské charaktery a základní problémy v lidském soužití (lásku, nenávist, boj o moc a bohatství, pocit méněcennosti, schopnost obětovat se pro druhého atd.)

literární dílo:

komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský

historické hry: Jindřich IV., Richard II., Richard III., Julius Caesar

tragédie: Hamlet, Othello, Makbeth, romantická tragédie Romeo a Julie

- ve Francii k představitelům renesance řadíme F. Villona, autora Malého a Velkého testamentu, který bývá označován za prvního prokletého básníka

- ve Španělsku se renesance prosadila později, v průběhu 15. a 16. století, vznikají dva nové typy románu - rytířský a pikareskní román (hrdinou šibal, šejdíř)

- Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (M. de Cervantes) - dvoudílný renesanční román, vznikl původně jako satira na rytířské romány, v románu vytvořeny dva literární typy: Don Quijote - tragikomický hrdina, který vše obětuje svým ideálům, Sancho Panza - člověk praktický, který netouží po hrdinství

Literatura klasicismu

- umělecký směr konce 17. a počátku 18. století vzniká jako reakce na přehnanou zbožnost a mystiku, proti dosavadní víře se naopak zdůrazňuje rozum. Klasicismus se inspiruje antikou.

Znaky v literatuře:

Za vzor je bráno vzdělání z doby antiky, literatura má mít pevná pravidla a rozděluje se na vysokou a nízkou.

vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené hrdiny náměty většinou z antiky

nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly život měšťanstva i venkovanů, často pojaty komicky.

Dramata mají dodržovat princip trojí jednoty – místa, času a děje.

Pevná pravidla mají mít také hudební formy (slavní autoři klasicismu jsou Mozart a Beethoven).

Hlavním představitelem klasicistního dramatu je Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období přelomu baroka a klasicismu.

Syn měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Původně byl členem kočovné společnosti, později si založil svoji vlastní divadelní společnost. Brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou. Poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře. V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 17. století zatracovanou církev. Záběr Molièrova díla je velmi rozsáhlý (lakota, pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti atd.). V jeho díle je také zřetelná inspirace komedií dell'arte.