Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




18. Plicní edém

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (215.45 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

1. 5. 2018

Plicní edém – WikiSkripta

https://www.wikiskripta.eu/w/Plicn%c3%ad_ed%c3%a9m

1/3

CT hrudníku – plicní edém u
pacienta s mitrální stenózou

Plicní edém

Plicní edém je stav, při kterém se v plicní tkáni kumuluje nadbytečná tekutina extravazálně.

Patogeneze

Plíce mají dva hlavní extravaskulární oddíly: intersticium a alveolární prostor. Alveolární vzduch je od
intersticia oddělen alveolárním epitelem, který je prakticky nepropustný pro bílkoviny. Proteiny tímto
způsobem zadržené v intersticiu představují značnou osmotickou sílu bránící přestupu vody do alveolů.
Zaplavení alveolů tekutinou (alveolární edém) je proto až poměrně pozdním a velmi závažným nálezem.[1]

Naproti tomu endotel plicních kapilár, který odděluje intersticiální prostor od intravaskulárního, pro proteiny
zcela nepropustný není. Přechod tekutiny přes toto rozhraní je proto snazší. Množství tekutiny přecházející přes
kapilární endotel je určováno velikostí endoteliálního povrchu, propustností alveolokapilárního rozhraní a
celkovým tlakem, který je za přestup tekutiny odpovědný. Tento transmurální tlak je výsledkem
hydrostatických a koloidně osmotických tlaků vně a uvnitř cév. Hydrostatický tlak bývá vyšší v cévách,
podporuje tedy přestup tekutiny do intersticia. Onkotický tlak bývá v intersticiu nižší, působí proto proti
přestupu tekutiny z cév. Za normálních podmínek jsou tyto faktory v rovnováze a celkový přestup tekutiny je
proto minimální (kolem 10–20 ml/hod, tj. zlomek promile průtoku plícemi). Toto malé množství je bez
problémů odstraňováno lymfatickým systémem. Nerovnováha v kterémkoliv z faktorů určujících přestup
tekutiny (permeabilita endotelu a epitelu, hydrostatický tlak, onkotický tlak) může vést k plicnímu edému
(pokud je převýšena kapacita lymfatické drenáže).[1]

Příčiny

Nejčastější příčiny plicního edému jsou:

Porucha permeability

zánět,
vdechnutí dráždivých plynů,
ozáření,
aspirační pneumonie,
diseminovaná intravaskulární koagulace,
alergická reakce,
ledvinné selhání.

Zvýšení hydrostatického tlaku plicních kapilár

chlopenní vady levého srdce,
levostranné srdeční selhání,
vysoký průtok krve plícemi,
obstrukce plicních žil.

Snížení onkotického tlaku krevní plazmy

hypoalbuminémie.

Komplexní příčiny

1. 5. 2018

Plicní edém – WikiSkripta

https://www.wikiskripta.eu/w/Plicn%c3%ad_ed%c3%a9m

2/3

Zadopřední RTG snímek hrudníku
– nekardiogenní plicní edém

Šípky ukazují na alveoly s edematózní tekutinou

chronická hypoxie,
neurogenní plicní edém,
předávkování narkotik (heroin),
plicní embolie,
eklampsie.

Kardiogenní příčiny

Spadají sem všechny příčiny vycházející z poruch srdeční funkce.
Hlavní příčinou je levostranné srdeční selhání. Selhává-li levá
polovina srdce, nezvládá pumpovat krev do velkého tělního oběhu.
Kromě toho se začne hromadit krev v prostoru před levou polovinou
srdce, tj. v plicním oběhu. Tlak krve v plicním oběhu roste a tekutina
se proto začne filtrovat do plicních alveolů. Příčiny jsou různé – od
poškození srdečního svalu infarktem, přes poruchy
srdečních chlopní (zejména mitrální stenóza) a
poruchy srdečního rytmu, po komplikace infuzní
terapie. Například když v infuzích dodáme
pacientovi tolik tekutiny, kolik jeho srdce nezvládne
přečerpávat.

Témata, do kterých materiál patří