22. Choroby jater 4

Dieta u chronického jaterního onemocnění se neliší od žlučníkové diety, viz žlučníková dieta. V případě
retence (zadržování) tekutin je vhodné nesolit. Často je nutné s ohledem na vystupňovaný sekundární
hyperaldosteronismus dodávat draslík. Sodík omezujeme na dávku od 40–100 mmol/den, obvykle nepodáváme

1. 5. 2018

Dieta při jaterním onemocnění – WikiSkripta

https://www.wikiskripta.eu/w/Dieta_p%C5%99i_jatern%C3%ADm_onemocn%C4%9Bn%C3%AD

2/3

méně. Přípravky na sipping mají obvykle málo Na, do 4 mmol/100 ml, a jsou vhodné. Při paracentézách
(punkci a vypuštění tekutiny v břiše) je třeba následně kvalitní nutrice s proteiny. Podávání albuminu u cirhózy
zůstává kontroverzní a je spíše nevhodné.

Cirhotik by kvůli sodíku neměl jíst dále uzeniny, konzervy, průmyslově vyráběné přípravky, např. polévky,
glutamát, slané oříšky, sýry jen do 100 g/týden, chléb jen 4 krajíčky/den, mléko do 300 ml/den, neboť i tyto
potraviny obsahují sodík. Uváděný ochranný vliv cibule či česneku na játra (hepatoprotektivita) není exaktně
prokázán. Pacient s cirhózou potřebuje asi 1,2× více energie než zdravý jedinec, proteiny je vhodné navýšit
mírně nad 1 g/kg hmotnosti, ojediněle až do 1,5 g/kg.

Suplementace vitaminů u chronických onemocnění jater a při cholestáze

orálně

parenterálně

A

25 000 j/den

100 000 j/3 měsíce

D

4 000 j/den

100 000 j/měsíc

E

100 j/kg/den

1–2 j/kg/den

K

5 mg/den

10 mg/měsíc

Steatorea (průjmovitá stolice s obsahem tuku) vzniká jen u části pacientů, limituje příjem potravy a musí být
potlačena individuálně vhodnou enzymatickou substitucí. Při enterální výživě je vhodné podání MCT tuků a
dále suplementace Ca a vitaminů.

Dieta po transplantaci jater

Transplantace jater vyžaduje speciální nutriční přístup. Předoperačně důsledná individuální nutriční péče
zamezující podvýživě – malnutrici. U některých pacientů je možný již 3. den orální příjem, předtím je někdy
podávána jejunální výživa. Někdy vzniká potransplantační diabetes a dyslipidemie, zejména vlivem
imunosupresiv, a dlouhodobá nutriční péče je nutná.

Do 50. let se používala restrikce proteinů u akutních hepatitid. V současné době se podle ESPEN guidelines
(ESPEN – společnost pro enterální a parenterální výživu) léčba zahajuje 0,5 g proteinů/kg a po několika dnech
se přechází na 1,2 g/kg i při encefalopatii. Pacient lépe toleruje mléčný a rostlinný protein než maso.
Problematika větvených aminokyselin u cirhózy je nejasná, spíše nemají v encefalopatii smysl, měly by se
dávat zejména podvyživeným cirhotikům, neboť důvod je spíše nutriční než v encefalopatii.

Enterální a parenterální výživa u jaterních onemocnění dle guidelines ESPEN  

Enterální výživa 1 kcal/ml, ale s ascitem a restrikcí tekutiny i 2 kcal/ml.