7. Počítačové sítě

 Může používat různé algoritmy směrování: 

– adaptivní, neadaptivní 
– izolované, distribuované 

 Je poslední vrstvou, kterou musí mít přenosová infrastruktura (s 

výhradou velmi jednoduchých systémů) 

– není např. u většiny průmyslových distribuovaných systémů 

 Asi nejrozšířenější implementací síťového protokolu je protokol IP 

– podporovaný protokoly pro výměnu informací o směrování mezi 

směrovači 

Transportní vrstva 

 Vyšší vrstvy mohou mít jiné požadavky na charakter komunikace, 

než jaký nabízejí nižší vrstvy 

 Obvykle nelze měnit vlastnosti a funkce nižších vrstev 

– třeba proto, že patří někomu jinému 
– vyšší vrstvy mohou mít různé (i protichůdné) požadavky 

 Úkolem transportní vrstvy zajistit potřebné přizpůsobení! 

 Protokoly transportní vrstvy jsou implementovány pouze v 

koncových účastnících 

– pokud by to tak nebylo, síť by poskytovala stejnou službu všem 

 Transportní vrstva může měnit: 

– nespolehlivý charakter přenosu na spolehlivější 
– nespojovaný přenos na spojovaný 
– … 

Relační vrstva 

 Zajišťuje sestavení, řízení a zrušení relací 

– především pro spojovanou komunikaci 

 Dále může zajišťovat: 

– synchronizaci (např. více datových toků) 
– šifrování 
– podpora transakčního zpracování dat 
– ... 

Presentační vrstva 

 Nižší vrstvy se snaží doručit každý bit přesně tak, jak 

byl odeslán 

 Stejná posloupnost bitů může mít pro příjemce jiný 

význam než pro odesilatele, např. kvůli 

– kódování znaků (ASCII, EBCDIC,...) 
– formátu čísel 

• malý a velký endian 

– formátu struktur, polí 
– ukazatelům (pointerům) 
– atd. 

 Prezentační vrstva má na starosti potřebné konverze 

Aplikační vrstva 

 původní představa: 

– bude obsahovat aplikace 
– problém: aplikací je moc, musely by být všechny