materialy-ke-zkouzce-zakladni-agrotechnika-a-herbologie-2016-2017
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
- dělení dle způsobu větvení: monopodiálně, sympodiálně, dichotomicky
Hlíza: ztloustlá část stonku v různých jeho částech – adaptace na nepříznivé
podmínky
- dělíme: oddenkové hlízy
- hypokotylové hlízy (červená řepa, ředkvička)
- bazální hlízy – (pryskyřník hlíznatý)
- nadzemní osní hlízy (kedluben)
- bulva - vzniká z kořene, hypokotylu a spodní části stonku (řepa)
Cibule: zdužnatělý orgán převážně listového, ale také stonkového původu
Klasifikace podle komplexu reprodukčně-biologických vlastností
- plevele jednoleté (generativní rozmnožování)
- efemerní: vegetující mimo vegetační období plodiny (osívka jarní,
rozrazil břečťanolistý)
- časné jarní: klíčí při obnovení vegetace na jaře, škodí v časně setých jařinách (ředkev ohnice, konopice polní, oves hluchý)
- pozdní jarní: vzcházejí na přelomu května a června, zaplevelují širokořádkové plodiny (merlík bílý, laskavec srstnatý, ježatka kozí noha)
- přezimující (ozimé): škodí v ozimech (svízel přítula, chundelka metlice, ptačinec)
- plevele vytrvalé
- rozmnožující se převážně generativně
- rozmnožující se vegetativně (i generativně)
- mělčeji kořenící: kořenující lodyhy, tuhé výběžky, cibule, hlízy (pýr, mochna)
- hlouběji kořenící: kořenové nebo osní výběžky (pcháč rolní, mléč rolní)
Konkurence: vzájemný vztah organismů směřujícího k témuž
- vztah dvou populací (jedinců), společně sdílené zdroje (záření, voda, živiny)
regulace zaplevelených
1. hubení bez ohledu na škodlivost (vyhubení = eradikace)
2. integrovaná ochrana na základem práh škodlivosti (počet (abudancia) a pokryvnost (dominance) plevelů)
3. regulace zaplevelených s využitím užitečných vlastností plevelů
IMWS = integrovaná ochrana proti plevely
= Antirezistentní opatření, detekce, mapování - odhad škodlivosti plevelů, posouzení přírodních podmínek stanoviště, výběr optimálního postupu ochrany rostlin (co nejméně chemické ochrany), což nejpřijatelnější ekonomicky a ekologicky
Metody ochrany:
přímé: fyzikální., chemické, biologická, Mechanické (poškození vegetativních orgánů, podříznutí (plečky), zahrnutím zeminou, vyvláčení na povrch, drahé, 50 % účinnost)
nepřímé: šlechtění na odolnost, legislativní (organizační: karanténa), osevní pustp, zpracování půdy
- termické metody: nevratné poškození buněk a pletiv vlivem vysoké teploty:
- plamen vznikajícího spalováním plynu
- infračervené záření z rozžhavené keramické destičky
- působení horké směsi vodní pára/vzduch (pěna)
- mikrovlnné záření
- elektrický výboj
Slabé stránky termických metod: malá pracovní rychlost (2-4 km/h u strojů využívajících plamene, 1-3 km/h u strojů na bázi infračerveného záření), nízká využitelnost energie (při průměrné spotřebě 50 kg plynu/ha je jen 15 % energie využito k zahřátí plevelů), množství energie nutné ke zničení plevelů velmi kolísá v závislosti na plevelném druhu a jeho růstové fázi, nebezpečí poškození plodiny a necílových organismů