Tématické okruhy k testu ze zákonů ETIKA

  (3) Utracení smí provádět pouze veterinární lékař, nebo zletilá osoba, tato však pouze pod odborným 
    dohledem veterinárního lékaře. 

  (4) Osoby provádějící usmrcení zvířete jsou povinny přesvědčit se, že zvíře je podle prokazatelných  
    příznaků mrtvé; v rámci schváleného projektu pokusů smí utrácení provádět také osoba odborně 
    způsobilá k navrhování pokusů nebo projektu pokusů nebo osoba odborně způsobilá k provádění 
    pokusů na pokusných zvířatech, péčí o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat. 

  (5) Nestanoví-li tento zákon jinak, zakazují se následující metody usmrcování zvířat: 

    a) utopení a jiné metody udušení včetně použití farmak typu myorelaxantů, 
    b) použití takových látek a přípravků, jejichž dávkování neuvede zvíře do hlubokého celkového  
      znecitlivění a bezpečně nezpůsobí následnou smrt, 
    c) ubití, ubodání nebo jiné metody, které zvířeti způsobí nepřiměřenou bolest nebo utrpení, 
    d) použití elektrického proudu, pokud nenastane okamžitá ztráta vědomí, 
    e) použití lepů a jiných podobných prostředků, které dlouhodobě omezují pohyb zvířete tak, 
      že k usmrcení zvířete dochází v důsledku nedostatku potravy nebo tekutin anebo v důsledku  
      jiných metabolických poruch. 

  (6) Zakazuje se výroba, dovoz a prodej čelisťových a lepících pastí. 

Pro ustanovení odst. 2 písmeno g (regulace populace) znamená usmrcení až tu poslední z možností, 
ač to mnozí vykládali jako legální důvod pro usmrcení zvířete z malicherných důvodů -> schovaný 
nezájem o další chov zvířete. Odstavec byl při novele v r. 2012 rozšířen o ustanovení, že se jedná o 
preventivní neletální opatření. Tomuto tématu se pak podrobněji věnuje celý § 13b.