Dedrologie-I.

Použití: není pro sadovnické účely většinou vhodná

Abies cephalonica – jedle řecká

Původ: Řecko

Vzrůst: strom. Výška 20 - 30 m.

Koruna: řidší a světlejší.

Borka: v mládí hladká šedohnědá s pryskyřičnatými puchýři, později šedohnědá rozbrázděná.

Letorosty: lysé, červenohnědé

Jehlice: ostře špičaté, tuhé,1,5 - 3,0 cm dlouhé, které na horní straně větviček nápadně kartáčovitě odstávají.

Květ: samičí šištice 12 - 20 cm dlouhé, vzpřímené, rozpadavé, hnědavě červenavé až fialové, pryskyřičnaté, s vyčnívajícími podpůrnými šupinami; samčí šištice vejcovité, 14 mm dlouhé, 4 mm široké

Stanoviště: Půdy živné a vlhké, nejlépe bohaté na vápník, živných, i kamenitých. V mládí snášejí značný zástin. Odolná vůči suchu.

Vlastnosti: Lehké dřevo se hlavně ve starověku používalo jako stavební i na konstrukci lodí.

Abies concolor – jedle ojíněná

Původ: Severní Amerika

Vzrůst: statný strom Výška 25-30 m u nás, v domovině 40 m. Až 350 let.

Koruna: hustá, štíhlejší, od spoda zavětvená.

Kořenový systém: hluboký, dobře kotví dřevinu v půdě

Borka: světle šedá, v mládí s pryskyřičnými puchýřky, ve stáří podélně rozbrázděná.

Letorosty: žlutavě zelené, řídce pýřité až lysé

Jehlice: stálezelené, ploché, nepravidelně postavené, srpovitě zahnuté, nápadně dlouhé (4 až 6 cm). Průduchy rozptýlené po celé jehlici, způsobuje matnost.

Květ: samičí šištice podlouhle válcovité, vzpřímené, 7 - 12 cm dlouhé, k oběma koncům se zužující, zelenavé nebo fialové, samčí v době opylení červené, purpurové. Květen

Šiška: (žluto)hnědé, semenné šupiny široké, na vrcholku celokrajné, po stranách zubaté, 25–30 × 28–35 mm;

Stanoviště: Půda propustná, hlubší, živná. Plné slunce, polostín. V mládí zvládá přistínění, v dospělosti upřednostňuje alespoň mírný stín. Snese dobře městské ovzduší, nenáročná na teplotu a vlhkost. Mrazuodolná.

Abies grandis – jedle obrovská

Původ: Severní Amerika

Vzrůst: strom Výška u nás až 50 m, v domovině až 100 m. (200 až 250 let.) velmi rychle roste

Koruna: pravidelná, řídká, kuželovitá

Kořenový systém: hluboký, dobře kotví dřevinu v půdě.

Borka: brázditá, tmavohnědá, v mladém věku šedozelená, s pryskyřičnými puchýřky

Letorosty: olivově hnědavé až šedožluté, slabě rýhované, v rýhách pýřité

Jehlice: stálozelené, ploché, lesklé, tmavozelené, na rubu mají dva bělavé proužky průduchů, na konci vykrojené nebo tupé. Uspořádání jehlic je dvouřadé, nestejně dlouhé (2 až 6 cm).

Květ: Šištice válcovité, ke špičce se zužující, 5 - 10 cm dlouhé, duben-květen

Šiška: mladé zelenavě hnědé, zralé hnědé, semenné šupiny až 2 × širší než dlouhé.

Stanoviště: Půda vlhčí, ideální živná stanoviště na hlinitých propustných půdách, na chudších stanovištích alespoň dobře zásobená vodou. V mládí přistínění, v dospělosti upřednostňuje mírný stín. Mrazuvzdorná, odolná vůči škůdcům, citlivá však k imisím.