EKOLOGI - základní text

vzdálenější,  tím  je slabší. Podobné  je to i v časové škále: 

současné  interakce  jsou  utvářeny  událostmi  v minulosti, 
v podobné 

časové  hierarchi   (tj.  čím  jsou  vlivy  dávnější,  tím 

slabší mají vliv). 

Lokální a regionální faktory 

můžeme  popsat pomocí 

různých  složek druhové diverzity:  alfa-diverzita  (lokální 
diverzita) 

či  gamma-diverzita (regionální diverzita - 

WHITTAKER, 1972). Lokální  (alfa-)  diverzita 

je celkový počet 

druhů  v nějaké malé,  víceméně  jednotvárné, oblasti.  Je tedy 
závislá na definici daného 

stanoviště  (a  při  praktickém 

výzkumu  též  na úsilí badatele).  Regionální  (gamma-) 
diverzita 

je celkový počet druhů, který se nachází ve  všech 

stanovištích v rámci daného regionu. Regionem 

označujeme 

v tomto smyslu geografickou oblast, v jejímž rámci nejsou 
významné disperzní bariéry.  Vymezení jeho hranic je proto 
závislé  na disperzních schopnostech organizm

ů, které máme 

na mysli (aby  v 

rámci regionu bylo rozšíření druhů závislé na 

výběru  vhodných stanovišť a nikoliv  na  neschopnosti se šířit 

do  určitého  stanoviště). Rozdíl v druhovém složení mezi 

stanovišti nazýváme beta-diverzitou.  Ta je tedy mírou stanovištní specializace. 

Čím  větší  je 

rozdíl v 

druhovém  složení  mezi  dvěma  stanovišti  daného  regionu,  tím  větší  je  beta-diverzita. 

Existuje  celá  řada  možností,  jak  vyčíslit  beta-diverzitu, ale nejjednodušší je využít vztahu:  γ-
diverzita  = 

α-diverzita  x β-diverzita (z toho vyplývá β-div.=γ-div./α-div.), což je 

znázorněno  na 

obr. 29-6.  

27 

P

očet  druhů  obývajících  ostrovy  je závislý  na rychlostech  imigrace a vymírání