EKOLOGI - základní text

(eukaryontních či mnoho buněčných).  

Zajímavým rysem diverzity  jsou  její 

změny  v  různých  zeměpisných  šířkách.  V rámci 

většiny  taxonomických  skupin  se  počet  druhů  (až na výjimky) snižuje  od rovníku  směrem 
k pól

ům. Tak například nějaké stanoviště nacházející se na 60° severní šířky může hostit okolo 

10 druhů mravenců, na 40° je to kolem 100 druhů a v rozmezí 20° okolo rovníku až 200 druhů. 
V Grónsku hnízdí 

56  druhů  ptáků,  zatímco v  Kolumbii  1395.  Jednoduché  vysvětlení  tohoto 

gradientu zatím nemáme; 

vědci  se  ale  pokoušejí  vysvětlit  snižování  počtu  druhů  směrem  od 

rovníku k 

pólům  několika  hypotézami:  různým  stářím  společenstev,  heterogenitou  prostředí, 

rozlohou, stabilitou klimatu, produktivitou ekos

ystémů související s fyzickými podmínkami apod. 

(některé hypotézy budou probrány v dalším textu). 

Ale i mezi jednotlivými stanovišti nacházejícími se ve stejné 

zeměpisné šířce se  může 

počet druhů podstatně lišit  v závislosti  na  jejich produktivitě, stupni strukturální heterogenity a 
vhodnosti fyzických podmínek

.  Tak  např.  byl popsán vztah  (přímé  úměry)  mezi strukturální 

složitostí  vegetace  a  množstvím  druhů  ptáků.  Diverzita  druhů  pavouků,  kteří  budují  sítě,  je 
v 

přímém poměru k heterogenitě výšek vrcholů vegetace, kde pavouci budují sítě. V pouštních 

stanovištích byla zjištěna přímá úměra mezi počtem druhů plazů a celkovým objemem vegetace 

vztaženým  na  jednotkovou  plochu  stanovišť.  V USA  bylo  zjištěno  více  druhů  savců 
v topograficky  rozmanitých  horách západu, než v jednotvárném