EKOLOGI - základní text

řístupu). Taktický přístup studuje a napodobuje matematickými modely jemné 

detaily  přírodních  systémů,  zatímco  strategický  přístup  hledá  ty  nejvýznamnější  vybrané 

důležité složky a  vztahy. Lotkovy modely jsou příkladem taktického modelu, Odum byl jedním 
z 

prvních průkopníků strategického přístupu ke studiu ekosystémů. Zajímala ho např. sukcese 

(viz 

předchozí  text), kterou charakterizoval jako proces, který je v zásadě  podobný 

dlouhodobému  evolučnímu  vývoji  biosféry,  tj.  směřuje  k  tomu,  aby  společenstva  dosáhla 

zvýšené  kontroly  nad  fyzikálně-chemickým  prostředím,  aby  jejich  organizmy  byly  co  nejvíce 

ochráněny  před  změnami  tohoto  prostředí.  A tak mohou být struktury a funkce ekosystému 

pochopeny na základě porozumění jeho sukcesnímu vývoji. 

Jeden  z 

velkých  problémů  strategického  přístupu  je,  že  vyžaduje,  aby  bylo  mnoho 

procesů reprezentováno  nějakým  indexem anebo průměrem a tak strategické  modely  mohou 

některé  jeho  části  přeceňovat  nebo  naopak  podceňovat.  G.  M.  WEINBERG  (1975) se proto 
domníval, ž

e  studium  ekosystémů  v tomto ohledu naráží na metodický problém, protože 

ekosystémy spadají svým rozsahem do systémů „středního měřítka“, a ty nemohou být vhodně 

modelovány ani soustavou diferenciálních rovnic (jak navrhl Lotka), ani statistickým přístupem 

(který by charakterizoval složky počítáním nějakých průměrů, rozptylů apod.). Soustavou rovnic 

můžeme modelovat např. problém přitažlivosti několika planet v kosmu, nebo problém několika 

jedinců  nebo  populací  modelového  mikrokosmu.  Naopak,  statisticky  lze  snadno modelovat