EKOLOGI - základní text

metoda značeného radioizotopu 14C. 

Ten je rostlinami využíván stejně jako běžný izotop uhlíku (12C) a proto je zabudován do jejich 

biomasy  ve  stejném  poměru,  který  jsme  nastavili  na  začátku  pokusu  (ve  vodách  pomocí 

značeného  hydrokarbonátového  iontu,  zatímco  v suchozemských ekosystémech pomocí 

značeného CO

2

). Změřením obsahu radioizotopu a  přepočtením pomocí počátečního poměru 

značeného  k  neznačenému  C  se  stanoví  celkové  množství  asimilovaného  C  (je  to  poněkud 

obdobné metodě určení velikosti populací metodou vypouštění a zpětného odchytu značených 

jedinců).  

V 

poslední  době  se  využívá  satelitních  dat  pro  výpočet  NPP  pomocí  maximální 

účinnosti pohlcování uhlíku na jednotku dopadajícího slunečního záření. Maximální účinnost 
(emax

)  se  pohybuje  u  různých  rostlin  okolo  0,4-0,8 g C na každý megajoule dopadajícího 

fotosynteticky aktivního záření (PAR). NPP se vypočte jako součin: NPP=APAR  x e

max  x Efact, 

kde APAR je množství absorbovaného fotosynteticky aktivního záření a E

fact  je opravný faktor, 

který vyjadřuje, nakolik se skutečná účinnost pohlcování C liší od e

max. Efact 

je obvykle počítán 

na  základě  množství  srážek,  teploty  a  množství  živin.  Pro  stanovení  APAR  jsou  zapotřebí 
satelitní data: družice NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration

)  měří 

odrazivost povrchů ve spektrech viditelného (VIS) a kratších délek infračerveného záření (NIR – 

asi 700 až 1200 nm) pomocí citlivého radiometru. Povrch Země pokrytý vegetací odráží málo 
VIS (protože ho rostliny pohlcují pro fotosyntézu) a mnoho NIR