EKOLOGI - základní text

10–100 let) a potom všechny 

do té doby nashromážděné zdroje věnují reprodukci.  

Jev stárnutí s

ouvisí se sníženou účinností selekce ve starším věku 

26 

Zatímco smrt spojená s jedním 

rozmnožováním  je  poměrně  vzácný  jev,  většina 

mnohobuněčných organizmů vykazuje  zvýšenou  mortalitu a pokles plodnosti ve starším věku. 
To bývá spojeno se  zhoršováním  fyziologických funkcí, známým  jako  stárnutí  (senescence). 
Stárnutí je spojeno se snižováním rychlosti a 

účinnosti  některých  fyziologických  funkcí, 

projevující  se  od  určitého  věku  výše.  Jak  se  ovšem  stárnutí  vyvinulo  a  proč  je  selekce 
neodstranil

a, když přežívání je pravděpodobně výhodné pro jedince jakéhokoliv věku? Zdá se, 

že odpověď lze v obecné rovině nalézt ve snižování síly selekce na geny projevující se ve stále 

vyšším a vyšším věku a to vzhledem k tomu, že tyto geny nosí stále méně a méně jedinců.  

Stárnutí  může  být také jednoduše  výsledkem  hromadění  poruch, které organizmus již 

není schopen napravit. Poruchy na molekulární úrovni mohou 

být důsledkem ionizujícího záření 

nebo  vysoce  reaktivních  volných  radikálů,  které  „ničí“  chemické vazby. Mohou  také  nastat 

změny ve struktuře makromolekul (např. u DNA se hromadí mutace). Teorie stárnutí založená 

na hromadění poruch ale nemůže být jediná a obecně platná, protože doba života jednotlivých 

druhů organizmů se podstatně liší, a to dokonce i mezi druhy s podobnou fyziologií a podobné 

velikosti. Tak např. mnoho netopýrů se dožívá v zajetí až 20 let, zatímco myši podobné velikosti 

zřídka  přežívají  déle  než  5  let.  Zdá  se  také,  že  buněčné  mechanizmy,  které  opravují 
poškozenou DNA a molekuly bílkovin