Na-zkoušku Politol.

izolovaně, ale jsou v rámci státu zapojeny do systému politických stran. 

Hlavní kritéria typologie stranických systémů: 

- počet stran 

- ideologické charakteristiky stran a napětí mezi nimi 

- relativní velikost stran (volební výsledek) 

- modely opozice 

- organizační uspořádání stran 

- sociální původ a zázemí stran 

Rozlišení politických systémů podle počtu stran. 

Monopartismus je systém, ve kterém má trvale moc jedna strana, aniž by bylo možno dosáhnout běžnou 

politickou soutěží změny. Vládnoucí strana existuje v systému jako jediná nebo jsou ostatní politické strany 

znevýhodněny. Je to nesoutěživý stranický systém příznačný pro totalitní politické režimy. 

Bipartismus je systém, kde se dvě politické strany pravidelně střídají u moci, přičemž jedna sama vytváří vládu 

a druhá představuje opozici, jež je připravena vládní stranu vystřídat. Většinou se dvě strany nacházejí na 

odlišných pólech ideologického spektra a bojují o středové voliče. 

Multipartismus je nejčastější systém v politické praxi, je to soutěž více než dvou politických stran. Vzniká malá 

pravděpodobnost, že se jedné politické straně podaří po volbách sestavit „jednobarevnou“ vládu = jsou 

příznačné koaliční vlády  menší stabilita vlád. 

Polarita a polarizace. 

Polarita je vlastnost politické strany, která se vyhraněně chová vůči svému přímému protikladu. 

Polarizace je ideologická vzdálenost mezi politickými stranami. 

11 

7.  Vývoj československého a českého stranického spektra. Uveďte hlavní 

politické strany 1. republiky (především strany tzv. „Pětky), vývoj po roce 

1945 (co byla „národní fronta“?). Popište období 1948-89, vznik a rozpad OF, 

charakterizujte současné parlamentní politické strany, uveďte stranické