Komponentová tvorba SW

Konstruktor
- Slouží k řízení inicializace objektu (nastavení na úvodní hodnoty),
většinou nastavují výchozí stav vlastností, lze využít k naplnění konkrétních hodnot.
Vhodným využitím je například načtení konfigurace objektu z databáze apod. - obecně činnosti, které se v programu mají provést jen jednou, společně pro všechny budoucí instatnce této třídy, nikoliv v každém jednotlivém vytvoření instance třídy.
Zjednodušeně: metoda sloužící k vytvoření instance objektu.

Přístupové metody
- Přístupové metodě vlastnosti objektu říkáme accessor.
Rozlišujeme dva typy aksesorů:
get (accessor typu ziskej (vrací data z pole vlastnosti);
set (accessor typu nastav (zapisuje data do pole vlastnosti).

Pro účely definice aksesoru typu set je v rozsahu jeho bloku definována proměnná value (hodnota) držící data zapisovaná do pole vlastnosti nebo jinak manipulovaná uvnitř aksesoru.

Kolekce
Slouží k seskupení dat, klasické i generické třídy kolekcí,
většina má stejné rozhraní, základní typy:
Queve, Queve <T> (FIFO), Stack,
Stack <T> ( potřebujeme-li LIFO).

Polymorfismus
- schopnost více objektů reagovat na stejnou zprávu.
3 typy:
klasický (objektům A a B zašle objekt X zprávu a oba na ní reagují),
stavový (objektu A zašle objekt X zprávu m v různém čase a objekt A reaguje různě podle svého současného stavu),
subjektivní (objektu X zašlou zprávu m objekty A a B a X reaguje podle odesílatele).

Grafika
GDI+;
základní mechanismus Windows;
nativní podpora přímo v .NET;
akcelerovaná grafika;
DirectX/Direct3D.

Adaptér
- Strukturální vzor, mění rozhraní třídy na rozhraní očekávané klientem.

Dekorátor
- strukturální vzor, umožňuje objekt dynamicky doplnit a další vlastnosti,
alternativa k vytváření podtypů.

Stav
- behaviorální vzor, změna chování objektu při změně jeho vnitřního stavu;
využívají se třídy zapouzdřující rozdílné chování v závislosti na stavu objektu,
objekt zná svůj aktuální stav a využívá jeho metody;
aby vše správně fungovalo, musí mít všechny stavy stejné rozhraní.

Strategie
- behaviorální vzor, základní podmínkou je existence různých řešení stejného problému;
výchozí objekt obsahuje odkaz na některou z konkrétních strategií.

Unit testing
Testování kódu po částech – jednotkách, cílem je ověřit, že kód dělá co by měl, při změně v kódu umožňuje snadno ověřit, že neovlivnila jiné části.
Testy provádí programátoři, jednotka 1) procedurální programování - modul 2) objektové programování - celá třída.

Generické typy
Umožňují využít jednu definici pro několik datových typů;
maximalizují znovupoužitelnost kódu, typovou bezpečnost a výkon.

Dědění
Schopnost vytvořit třídu z jiné třídy a rozšířit chování nebo stavovou složku této třídy, možnost přetížení metod předka.
Tento mechanizmus umožňuje měnit a přidávat funkcionality objektu vytvořením objektu nového typu odvozením jeho třídy od třídy původní.
Dědí se vše kromě konstruktorů a destruktorů, prvky odvozené třídy mohou být předefinovány (override).