Torgny Lindgren. Čmeláčí med - recenze

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Severská literatura od roku 1960 I (Švédsko, Norsko)

jarní semestr 2015

Jakub Večeřa

Recenze: Čmeláčí med. Sladký název s dějem nahořklé příchuti osudu

UČO: 438772

Čmeláčí med je název románu současného švédského spisovatele Torgnyho Lindgrena, který se narodil v roce 1938 v odlehlém kraji na severu Švédska, kde se odehrává většina jeho děl. Je považován za jednoho z nejlepších současných švédských autorů, což dokazují i literární ocenění jeho děl, z nichž můžeme zmínit například francouzské ocenění Prix Femina, kde je porota tvořena pouze ženami nebo Literární cena Selmy Lagerlöfové z roku 2000. Jeho knihy jsou přeloženy do více než třiceti jazyků. Čmeláčí med je se svým tragikomickým příběhem první částí románového triptychu, na níž volně navazují tituly Přerušený příběh a Dorého bible. V česku byl vydán poprvé v roce 1999 nakladatelstvím Argo, o překlad se postaral Zbyněk Černík.

Důležitou postavou knihy je žena pocházející z jižní části Švédska, která objíždí švédský venkov a přednáší o světcích, o kterých píše také knihy. Počáteční záměr hlavní postavy pokračovat v turné svých přednášek se mění již v okamžiku, kdy ji Hadar, nenápadný účastník jedné její besedy, nabízí nocleh ve svém domě. Žena sice plánuje na druhý den pokračovat ve své cestě, nejprve ji to ovšem znemožní velké množství sněhu, později životní příběh jejího domácího, jehož součástí se stává. Dozvídá se, že na stejném kopci žije i Hadarův bratr Olof. Oba jsou vážně nemocní, nezbývá jim už mnoho času a svádí spolu boj, kdo bude žít déle. Tomuto poslednímu životnímu zápasu předchází jejich těžká minulost, do které ji oba bratři, o které se stará zvlášť, zasvěcují. Z krátkodobého noclehu se tak stává několikaměsíční pobyt, který je na konce děje neobvykle ukončen. Díky ženině lsti dochází k definitivnímu vyřešení mnohaletého souboje.

Náhoda nebo poslání?

Autor celý děj vede jako dva dialogy – dialogy ženy s oběma bratry zvlášť, které se doplňují a postupně tak odhalují původ jejich znepřáteleného jednání. Zdánlivě jednoduchý příběh, který je vměstnán na 102 stran, tak dostává zápletku s prvky naturalismu, kdy se hlavním tématem stává smrt a snaha získat před ní alespoň malý náskok. Velmi zajímavý je pak životní úděl ženy, která se zdá jít ve stopách obsahu svých přednášek – stává se světicí, která bere svůj pobyt s bratry jako poslání, kterým má jejich situaci vyřešit a poté nerušeně zmizet, což se může některým čtenářům v úplném závěru knihy zdát jako špatně uzavřený děj.

Intimita střídající obecnost

Torgny Lindgren přechází ze zpočátku obecného vyprávění k detailnímu popisu rozepří bratrů a jejich pocitů, čímž mistrně vtahuje čtenáře do děje, kdy se stává jeho součástí a emoce prožívá společně s hlavními postavami. Bratry vykresluje jako dvě odlišné bytosti, které mají však v hloubi duše uchované střípky bratrské lásky. Co se závěru příběhu týče, autor vyvolává ve čtenáři ještě před vyvrcholením zápletky dojem předem daného konce, který se na posledních několika stranách ubírá trochu jiným směrem, než se očekává.