Interpretace, Právní odpovědnost, Zákonnost a záruky zákonnosti

22. Interpretace – pojem, účel, zásady + 25. Druhy interpretace + 26.Metody interpretace práva, akty interpretace práva + 27. Interpretace práva, pojem, její objekt

Pojem interpretace

• Interpretace = duševní proces přidělování významu znakům – SEMIÓZA; proces překladu (skutečnost -> překlad), proces porozumění (právo je dějinná skutečnost (-> je poznávána) - produkt lidského ducha) - sociální filozofie, dotváření práva v konkrétních souvislostech

• Interpretace = duchovní činnost člověka, která vychází z jeho existence ve světě; určitý způsob poznání vnějšího i vnitřního světa člověka, člověk si vytváří své pojetí reality

• Interpretace = duševní proces, v němž člověk jako subjekt postihuje skutečnost prostřednictvím něčeho, co o dané situaci vypovídá (objektu interpretace). Jedná se o udělování významu znakům, které mohou být buď verbální či neverbální povahy. Touto problematikou se zabývá hermeneutika.

• Interpretace práva je duševní činnost, která směřuje ke zjištění obsahu právních norem, vyjádřených v pramenech práva, zejména v normativních právních aktech

  • Nezbytná součást aplikace práva

• Právo/právní informace jsou vyjadřovány přirozeným jazykem (spec. subsystém: PRÁVNÍ JAZYK – medium, pomocí kterého ho právo poznáváme)

Předmět interpretace – objekty

• Primární objekt – formální prameny práva x sekundární -> cokoli jiného, co lze z právního pohledu interpretovat: texty soudních rozhodnutí, smlouvy, směrnice, důkazní prostředky

• Otázky právní (questiones iuris) -> otázky = dialogické myšlení (dialog sám se sebou, dialogové procesy - př. u soudu), dospění k pozvání

  • Zdroje právních informací -> o pramenech

    • Texty právních předpisů, mezinárodních smluv

    • Texty soudních rozhodnutí

    • Doktrinální texty

    • Smlouvy atd. -> zdroje informací o platném právu

• Otázky skutkové (questiones facti), fakta -> vztažení normy ke konkrétní situaci = aplikační proces

  • V rozměru realizace a aplikace práva

  • Tzv. aplikační interpretace

Cíl

• Tradičním cílem interpretace práva je postižení významu a smyslu právní normy (právního textu), která byla zakotvena a vyjádřena ve slovní formulaci toho kterého normativního aktu

• Určit PN, pravidla chování, která jsou v textu obsažená

• Pochopit pravidla chování, která nese formální pramen práva takovým způsobem, aby jim mohlo být přizpůsobeno lidské chování

• Dosažení správné interpretace práva = objektivní -> nemusí se krýt s úmyslem normotvůrce -> výklad toho, co je skutečně napsáno

Zásady:

• Požadavku zákonnosti tedy odporuje takové pojetí interpretace, které upřednostňuje tzv. ratio legis (úmysl zákonodárce) před obsahem textu normativního právního aktu. Při přísném dodržování zákonnosti nemůže úmysl zákonodárce vystupovat jako zvláštní objekt výkladu, oddělený od obsahu textu právního aktu. Interpretace práva nesmí být contra legem

• Právní normy jako obecně závazná pravidla chování se vyznačují větší či menší mírou abstraktnosti

• Platí zásada, že při interpretaci není možné popřít ani odstranit základní demokratické prvky práva. Zároveň platí, že není možné smysl textu interpretovat jinak, než jak to z něj doslovně vyplívá

• Toto nás přivádí k pojmům správné a vadné interpretace. Pravdivým významem dosáhneme správné interpretace, oproti tomu vadná interpretace udílí nepravdivý význam znakům. Pak jde o dezinterpretaci (neúmyslná vadná interpretace) nebo falzifikaci (úmyslná vadná interpretace)

• Důvody vedoucí ke špatné interpretaci mohou spočívat buď v osobě interpreta, nebo mohou být zaviněny např. nízkou kvalitou právních norem.

• Dalším typem, o kterém je třeba se zmínit je tendenční interpretace, která nemusí být vždy vadná, určitě se zde prolínají psychologické, sociální a jiné zájmy a tlaky.

• Zásadou při interpretaci se postupuje od nejjednoduššího ke složitějšímu

• K dalším zásadám patří vyhledání právní normy ve vztahu ke konkrétnímu případu, v případě pochybností použije interpretační pravidla, když i tato možnost selže, je možné, že existuje více rovnocenných variant výkladu. Akt interpretace práva může být např. součástí odůvodnění rozsudku.

• Proto je účelem interpretace zejména správná praktická realizace právních norem.

• Interpretace „dotváří“ právní normu, slaďuje ji s realitou.

• „Správná“ interpretace = udílení pravdivého významu znakům. Zde je třeba znát:

  • kdo je oprávněn interpretaci podávat a zda je taková interpretace právně závazná či nikoli

  • metody interpretace

  • možnost použití výkladu rozšiřujícího či zužujícího