Interpretace, Právní odpovědnost, Zákonnost a záruky zákonnosti

Typy výkladů

• Soulad s prameny práva (s de lege lata) a jejich účelem a smyslem, podle uznání právního společenství

  • Korektní výklad (správný)

  • Nesprávný výklad

• Úmysl interpreta (výkladová intence)

  • Tendenční výklad -> výklad veden tendencí (např. aby svědčil klientovi) – nemusí být nutně vadná

  • Dezinterpretace – bez tendence vyloží, ale ne správně = neúmyslně nesprávná interpretace

  • Falzifikace – záměrné přehlédnutí určitých věcí, popř. zkreslení – manipulace s fakty (považována za probovanou verzi – vedena zlým úmyslem)

• Striktní (adekvátní) - je to napsané tak, jak to čtenář chápe

  • Číselné pojmy, označení dnů, měsíců, zeměpisná označení

  • Je zásadní a je nutno jej použít ve většině případů

• Restriktivní (zužující)

  • Zásahy do základních práv a svobod -> zvolit takový výklad který k ním nepovede

  • Obsah PN se stanoví úžeji, než by vyplývalo z doslovného znění textu

• stanoví šířeji

Metody právní interpretace

• způsoby postupu, kterým se snažíme dojít k racionálním (vědeckým) poznatkům o smyslu textu zákona

• Tradiční metody výkladu (ztv. Standardní) - tradiční soubor nástrojů, které právníci používají k výkladu práva

  • Jsou odvozeny z obecné teorie interpretace

  • Zabýváme se až problémy v jazyku - př. Neporozuměl jsem, co ta PN říká

  • Jazyková (úloha právního jazyka)

• Jazyk = základní médium, kterým jsou PN sdělovány

• Soustředí se na gramatiky, sémantika (význam slov), syntax -> gramatická metoda

• Právní jazyk – specifický -> ustálené termíny, „ledaže škodu nezavinil“ = konstrukce právní domněnky vyvratitelné, „hledí se na něj, jako by = domněnka nevyvratitelná

• snaha o co nejmenší použití synonym a homonym – aby byl právnický jazyk jednoduchý, stereotypní, střídmý, pojmy musí být přesně definovány a musí být vymezen jejich obsah

• některá pravidla jazykového výkladu:

  • je-li podána zákonná definice výrazu v normativním aktu, je tím jeho právní význam v procesu interpretace určen

  • právní význam termínu definovaného nebo vymezeného v jednom zákoně nelze automaticky bez dostatečných důvodů rozšiřovat na text ostatních zákonů

  • jestliže jsou v zákoně použity technické, biologické či jiné speciální výrazy, které mají odborný ustálený význam, je třeba vycházet ze smyslu, který mají v odpovídajících oborech

  • Logická (zvláštní právně-logické argumenty) – postupuje dle poznatků klasické formální logiky, avšak s určitými zvláštnostmi, požadavek rozumnosti

    • ARGUMENTY LOGICKÉ INTERPRETACE:

    • Argumentum reductione ad absordum -> absurdní závěry, takový výklad je na místě odmítnout

    • Argumentum reductione ad impossibile -> dotažení situace do nemožných důsledků

    • Argumentum per analogiam -> předpoklad, že podobné vztahy by měly být regulovány podobným způsobem; opatrné použití

    • Analogie se uplatní v případě tzv. mezer v právu -> určité chování není právně nijak regulováno, ačkoli by zřejmě být mělo

    • Analogie legis, analogie iuris -> analogický úsudek, postup

    • Argumentum a fortiori = argument síly významu, uvažujeme o zkušenostech -> spíše argument zkušenostní, pokud něco platí pro silnější pojem, platí to i pro slabší a naopak

    • A minori ad maius -> je-li věc zakázána pro méně závažné chování, je zakázána i pro chování vážnější; zákaz, příkaz, když zákaz zastavení, tak i stání

    • A maiori ad minus -> naopak; dovolení, když má určité chování dovoleno držitel, má ho i vlastník

    • Eliminační argumenty – vyloučení určeného pravidla pro určitou skutkovou podstatu:

      • Argumentum a contrario = argument opaku, pokud jsem pouze 2 prvky a PP stanoví něco stanoví o jednom z nich, pro 2. neplatí; viz movité nemovité -> movité postrádají znaky nemovitých

      • Argumentum per eliminationem = argument vyloučení, PP stanoví pravidla pro vyjmenované prvky, pro nevyjmenované neplatí