Interpretace, Právní odpovědnost, Zákonnost a záruky zákonnosti
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Důležité jsou okolnosti vylučující protiprávnost jednání - např. nutná obrana, krajní nouze
objektivní stránka deliktu
Protiprávní jednání je volní lidské jednání tvořené vnitřní (psychickou) a vnější (fyzickou) složkou -> obě složky musí být v xPJ obsaženy (= úmysl a čin); podoba aktivní – konání komisivní/podoba pasivní opomenutí omisivní
Škodlivý následek protiprávního jednání= porušení nebo ohrožení právem chráněného zájmu; újma = oslabení nebo zánik objektu právního vztahu v neprospěch subjektu vztahu, škodlivý následek se nerovná újma/škoda (majetková/nemajetková podoba)
Příčinná souvislost mezi xPJ a škodlivým následní = kauzální nexus je objektivní vztah mezi protiprávním jednáním jako příčinou a škodlivým následkem jí vyvolaným, bez příčiny by nenastal následek > conditio sine qua non, příčin může být víc a působit můžou v nestejné míře
subjektivní stránka deliktu
vnitřní, psychický vztah delikventa k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a k jeho následkům = zavinění (hlavní znak emotivní složky)
Je vymezena třemi prvky:
motiv – dlouhodobá pozitivní/negativní orientace delikventa – polehčující x přitěžující
pohnutka – momentální podnět jednání
zavinění – je rozhodující, musíme prokázat, zda je a jeho míru. Je to vnitřní psychický vztah delikventa k jednání a následku (pokud je ten vyžadován). U zavinění zkoumáme dvě složky – vědomí a vůli. Delikvent si musí být svého jednání vědom (otázka dokazování). U vůle je to složitější – jaký byl jeho skutečný psychický vztah k jednání a následku (chtěl x nechtěl). Např. ví, že se dopouští deliktu, ale není schopen jednání ovládnout (reflexivní pohyb)
-
Zavinění -> formy a stupně zavinění:
-
Úmysl (dolus) -> rušitel si následek představuje alespoň jako možný
-
úmysl přímý (direktus) – rušitel věděl, že může způsobit škodlivý následek a chtěl jej způsobit
-
úmysl nepřímý (indirektus, eventualis) – rušitel věděl, že může způsobit škodlivý následek a pro případ, že jej způsobí, s tím byl srozuměn
-
-
Nedbalost (culpa) -> culpa = vina, provinění
-
nedbalost vědomá (luxuria) – rušitel věděl, že může způsobit škodlivý následek, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že jej nezpůsobí
-
nedbalost nevědomá (negligentia) – rušitel nevěděl, že svým jednáním může způsobit škodlivý následek, ačkoliv to vzhledem k okolnostem a svým poměrům vědět mohl a měl (tyto podmínky musí být splněny zároveň)
-
někdy rozlišována culpa lata (hrubá) a culpa levis (lehká) -> „hrubá nedbalost se rovná zlému úmyslu“
-
-
Subjektivní a objektivní odpovědnost
Subjektivní odpovědnost
Právní odpovědnost předpokládá zaviněné porušení právní povinnosti
= odpovědnost za zavinění (v tr. právu výlučný druh právní odpovědnosti)