Esej - Bylo příčinou tragédie Scottovy výpravy jeho druhé místo v soutěži s Amundsenem

Bylo příčinou tragédie Scottovy výpravy jeho druhé místo v „soutěži“ s Amundsenem?

Roald Amundsen a Robert Falcon Scott, dva významní polární výzkumníci, kteří se neočekávaně střetli v boji o prvenství dobití jižního pólu.

R. Amundsen (* 16. července 1872) již od dětství snil o expedicích do dosud neprozkoumaných polárních oblastí. V době, kdy započala soutěž o dobití jižního pólu, měl za sebou již R. Amundsen mnoho výprav1. Při účasti na polárních expedicích prokázal Amundsen silnou vůli a vysoké nasazení pro věc. Nejen díky těmto vlastnostem a dřívějším zkušenostem mohl v tomto nehostinném prostředí zvítězit.

R. Amundsen chtěl mít jisté prvenství alespoň na jednom z pólů a rozhodl se zaútočit na pól jižní. Bylo známo, že na tuto nebezpečnou cestu se již připravuje britská expedice v čele s R. F. Scottem (*6. června 1868). Tato expedice ovšem nepředpokládala, že by s někým musela soutěžit a měla tak svůj časový plán rozvržený poněkud jiným způsobem. V rámci expedice bylo v plánu provádění i vědecké činnosti2. R. F. Scott nebyl připraven na závod.

R. Amundsen vyrazil k jižnímu pólu později než R. F. Scott, ovšem s jasným cílem. Dosáhnout jižního pólu dříve než britská expedice. Spoléhal na své zkušenosti a na osvědčenou výbavu (psí spřežení, sáně). K úspěšnému zakončení expedice též přispěly dobře rozvržené zásoby i celkový plán postupu. Důležitým faktorem byla také Amundsenova cílevědomost. Byl rozhodnutý obětovat psy, když mu už nebyli k užitku. Také v této honbě za vítězstvím ohrozil životy svých spolupracovníků. Možná i proto, že nebral přílišné ohledy na své okolí, a že mu především záleželo na cíli cesty, se mu to opravdu podařilo. 14. prosince 1911 se jeho expedice konečně dostala k jižnímu pólu.

R. F. Scot měl časový náskok, ale přesto byl v určitém ohledu v nevýhodě. Když se dozvěděl, že bude o jižní pól bojovat, byl již na cestě. Nejspíš jen těžko mohl na poslední chvíli přepracovat a upravit program expedice, tak dlouho připravovaný. Dalším možným důvodem neúspěchu Scottovy expedice mohla být nedostatečná zkušenost a spoléhání se na moderní, v těchto podmínkách netestované, vybavení. Pomalejší postup k jihu byl způsoben také selháním plánu a systému, která Scott zvolil pro svoji expedici.

Když 17. ledna 1912 dorazila na jižní pól Scottova výprava, čekalo ji nemilé překvapení v podobě norské vlajky. Muselo to být jistě veliké zklamání, které nepřispělo k dobré náladě už tak vyčerpaných mužů. Pro britské polárníky to byla jakási potupa, jelikož přišli o to, co tak dlouho a usilovně plánovali.

Při zpáteční cestě se projevily další nedostatky v celkovém systému expedice. Ovšem velkou roli zde hrála nálada a rozpoložení jedinců. Muži zničení neúspěchem, snad už ani neměli sílu se vrátit, když vše bylo ztraceno. Těla mužů ze Scottovy expedice se našla o osm měsíců později. Musíme ovšem brát v potaz, že tato expedice, ač zdánlivě neúspěšná, přispěla k vědeckým poznatkům v tomto prostředí v podobě nasbíraných vzorků.