Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Německý idealismus (absolutní idealismus)

1781 Kantova kritika čistého rozumu – 1831 smrt Hegela

Německý idealismus je významný filosofický směr, který začíná kritickou filosofií I. Kanta a končí U Hegela, Fichteho či Shellinga.

Imanuel Kant navazuje na Descarta, který došel k názoru, že může pochybovat o všech svých vnějších zkušenostech. Jedinou jistotu Descartes našel v tezi „Myslím, tedy jsem“. Z tohoto myšlení vychází i celý německý idealismus. Přítomnou zkušenost Hegel rozšiřuje ještě o její časový a dějinný rozměr. Skutečnost není okamžitá ani v čase stálá, naopak se neustále mění a vyvíjí.

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

G. W. F. Hegel byl německý filosof (idealismus), narodil se 27. srpna 1770 ve Stuttgartu a zemřel 14. listopadu 1831 v Berlíně ve věku 61 let.

Od svých pěti let chodil do latinské školy, od roku 1788 studoval filosofii a teologii v Tübingenu. Roku 1801 již začal učit filosofii v Janově. Jeho nejslavnějším dílem se stal spis Fenomenologie ducha (Die Phänomenologie des Geistes - 1806). Poté se stal rektorem na novinberském gymnáziu a zde dokončil své druhé třísvazkové dílo – Věda a logika (Wissenschaft der Logik). Díky tomuto dílu dostal práci na katedře filosofie v Heidelbergu, kde napsal další dílo Encyklopedie filosofických věd (Enzyklopädie der philosophischen Wissenschaften im Grundrisse - 1817). Spoustu jeho přednášek o filosofii, náboženství a estetice vydali až studenti po jeho smrti. Hegel zemřel na choleru při epidemii, která vypukla v Berlíně v roce 1831. Obdiv k Řekům si Hegel zachoval po celý svůj život.

Hegel navazuje na Kanta a tím reaguje na začínající romantismus. V jeho dílech se odrážejí dobové události (Francouzská revoluce, napoleonské války). Základ Heglovy filosofie společnosti je myšlenka svobody. Hegel je proto jedním z prvních myslitelů, kteří se neopírají o posvátné autority, přestože je Hegel myslitel spíše konzervativní.

S Heglem je spojen pojem spirála poznání neboli vývojová spirála. Vývoj probíhá po spirále, vlastně v kruzích. V určitých fázích života se kruh uzavírá, člověk postupuje na vyšší úroveň. V případě spirály se objeví bod, který vytyčuje předchozí vývojové body vztahující se k dané problematice. Člověk tak může dál stavět na již poznaném. Za prvotní považoval vědomí. Vyslovil teorii o významu činu pro poznání. Čin mu není pouhým znakem, ale je mu věcí samou. Učil také, že teprve průnikem k vlastní autenticitě lze dosáhnout hlubší roviny poznání.

Vliv Hegla na pozdější filosofii je obrovský, většinou jeho následovníků se k němu staví ale kriticky (Bruno Bauer, S. Kierkegaardovi, Feuerbach). V českém prostředí vzniká v 19. Století skupina heglovců (František Matouš Klácel, František Tomáš Bratránek, I. Hanuš, Augustin Smetana). V ruském prostředí na Hegela navazuje V. G. Bělinskij. Také W. Dilthy je inspirován heglovou filosofií, stejně jako A. N. Whitehead, G. Lukács nebo Frankfurtská škola