Geologie Brna a okolí

například horní patro Sloupsko-šošůvských jeskyní, Holštejnská jeskyně nebo Pekárna. Vodní toky

mohou také protékat podzemními prostorami (např. Punkva v Moravském krasu).[16]

Moravsko-slezský spodní karbon: dělí se na 2 oblasti: kulm Drahanské vrchoviny (cca 40 km severně

od Brna) a kulm Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů. Hydrogeologicky je oblast poměrně suchá.

Propustnost je puklinová i průlinová a hladina podzemní vody leží často hlouběji než 30 m. Kulmské

horniny poskytují většinou spolehlivé základové půdy. Problémy mohou nastat pouze na svazích,

budovaných tence vrstevnatými a tektonicky porušenými jílovými břidlicemi. Hlavními horninami,

které tvoří tuto oblast, jsou kromě břidlic také droby a slepence. Droby se intenzivně těží a

používají jako lomový kámen nebo drcené kamenivo na celé střední a severní Moravě[17].

Limnický permokarbon: Na Moravu zasahuje Boskovická brázda, která má severojižní průběh, od

Ţamberku přes Moravskou Třebovou, Rosice aţ k Moravskému Krumlovu. Převládajícími typy hornin jsou

klastické sedimenty (např. slepence, pískovce, prachovce) doplněné vulkanickými horninami a

vulkanoklastiky. ([18])

Platformní jednotky

Jura – jurské sedimenty se v Českém masivu zachovaly pouze v malých ostrůvcích, zejména v okolí

Brna na lokalitách Stránská skála, Hády a Švédské šance. Jedná se převážně o vápence s vložkami

silicitů. Jurské vápence na Stránské skále jsou velmi bohaté na fosilie, byli v nich např. zjištěni

dírkovci, mechovky, koráli, ježovky, měkkýši[19]. Křída – sedimenty křídy zabírají pouze malou část

povrchu oblasti širší brněnské aglomerace a jejich dnešní rozšíření je jen zlomkem původního

rozsahu a mocnosti[20].

Existence spodnokřídového moře v tomto prostoru byla prokázána pouze jediným nálezem vápencové

brekcie s planktonními foraminiferami, vyplňující puklinu v dioritech brněnského masivu nedaleko

Kuřimi. Je velmi pravděpodobné, že spodnokřídové moře mělo v oblasti Brněnska jen omezený rozsah a

že v místech, kam nezasáhlo, probíhala kontinentální říční, případně jezerní sedimentace. Za doklad

kontinentální sedimentace se pokládají tzv. rudické vrstvy, zachované jako výplň krasových depresí

v devonských vápencích Moravského krasu.[21]

Svrchnokřídová mořská transgrese, která měla větší plošný rozsah, zanechala ve studovaném území

četné stopy. Sedimenty svrchní křídy najdeme například v nadloží rudických vrstev mezi Olomučany a

Rudicemi, ale největší mocnosti jsou však zachovány v tzv. blanenském prolomu. Jedná se přibližně o

2,5 km širokou příkopovou propadlinu, která se táhne od Blanska přes vyvřelé horniny (granitoidy)

brněnského masivu, napříč Boskovickou brázdou až ke Křetínu.

Závěr:

Při pohledu na zjednodušenou geologickou mapu Brna a okolí (viz. příloha) je patrné, že geologická