1790

(7. přednáška)

BERGSON HENRY (1859-1941)

• Moderní filosofie – jeden ze spoluzakladatelů

• Zabýval se problematikou pohybu a času

• Z Francie; získal Nobelovu cenu za literaturu, jeho přednášky byly velmi populární

• Zabývá se problematikou intuice, věnoval se i biologii

• Dílo: Vývoj tvořivý

• Aplikuje zde své teorie – svou filosofii

• Další dílo: Kniha Smích

= ptá se, co je vlastně smích; čemu se smějeme? Vtipům, cizímu neštěstí, grimase, klaunům,… - podle něj se smějeme tehdy, kdy dochází k přerušení plynulého pohybu

• Náš smích je škodolibý; přerušení plynulosti je pro nás komické

• Smích žádá nápravu v plynulosti, smějeme se, když něco není v pořádku

• Má funkci sociální = chce něco napravovat

• Kniha má dvě část: ve druhé se věnuje rozboru komedie (dramatu)

• Dílo Vývoj tvořivý

= pojďme zkoumat sami sebe – vědomí

• Vědomí = permanentní proud = neustále se vyvíjí; nemůže nikdy projít dvěma stejnými stavy = nemohou existovat, vědomí se totiž neustále vyvíjí

• Trvání: vědomí se neustále uchovává, stále se na sebe něco nabaluje

• Vývoj tvořivý = elán vitál

• Vývoj se neděje mechanicky, ale tvořivě (např. v umění)

• Myslí to i jako svobodu, nepředvídatelnost budoucnosti, nemůžeme vědět, jak věci dopadnou = na základě minulých prožitků

• Jediný kdo ví, co se stalo, je Bůh = názor analistický (názor mechanický)

• Bergson je věřící, Bůh stojí za vším

• Jeho teorie je endogenní – vývojová, vývoj se děje ze sebe samotného, nepotřebuje zásah (x egogenní)

• Jedná se např. o vývoj živočichů

• Změna = paradigma

• Upřednostňování intuice na úkor intelektu

• Život nemůže být pochopen rozumem, ale za pomocí intuice do něj může nahlédnout

2 základní vývojové tendence: člověk – maximalizace intelektu

Hmyz, blanokřídlí (mravenec) – maximalizace instinktu

• Strategií člověka je utéct

• Mravenec neví, co je to život – záleží mu na jeho instinktu

• KINEMATOGRAFICKÁ METODA: typická pro funkci intelektu (rozumu) – ten pracuje kinematograficky, proto nemůžeme pochopit život; práce intelektu

• Např. co je film? – vzniká dojem, že vidíme pohyb

• Intelekt nemůže pochopit život; zabíjí ho

• Pozorovaný objekt neustále zastavujeme

ELEJSKÁ ŠKOLA (6. ST. PŘ. N. L.)

• Eleaté kritizují smyslové vjemy, jsou totiž klamné

• Pravdu chtějí najít rozumem

• Zenon – Parmenidovo učení nebylo chápáno

• Předchůdce školy – Xenofanés (napadal běžné lidské názory, např. o Bohu)

• PARMENIDES: říká, že mu Bohyně sdělila pravdu v básni. 2 části = pravda a mír (Doxa)

• Existují podle ní 3 možné cesty: 1. Cesta pravdy – bytí je, nebytí není.

2. Cesta je neschůdná – nebytí je, bytí není. 3. Cesta dvouhlavců – cesta zdání - Tvrdí, že bytí je i není – role smyslových klamů a musíme upřednostnit rozum

• Myšlení je důkazem jsoucnosti

• VŽDY JE NĚCO. NEMŮŽEME UKÁZAT NA NĚCO, CO JE NIC.

• Pravda je jedna – nemůže vzniknout ani zaniknout = rozum si nedokáže představit, že něco vzniklo z ničeho

• Jedno je nedělitelné a nehybné – smysly klamou

• Vždycky je něco „cost“

• Každý pohled živočicha nám dá jiný obrázek; bytí je zachycováno vždy jako přítomné

• Vývoj zde nikdy není (budoucnost je vždy v přítomnosti)

• Podle Parmenida máme 2 SVĚTOVÉ PRINCIPY: SVĚTLO A TMA

• Na základě mixis (míchání, prolínání)

• Rozchází se s Milétskou školou a Herakleitovou filosofií

• Jsou stále přítomné, nikdy nemizící a jsou mísící = jsou kombinací světla a tmy

• Pojem substance = poprvé použil tento pojem

• Empedokles má 4 substance: oheň, voda, země, vzduch

• Místo monismu je zde pluralismus

• Někdo tyto principy musí rozpohybovat z venku = exogenní; nějaká síla mimo tyto živly

• Svět jevů je klam; jakýkoliv svět je jen hypotéza

• ŘECKÝ JAZYK: jazyk absolutní filosofie a predikátní

• Řekové nemysleli v pojmu existence

• Sloveso být (Durativní aspekt?)

• Podle Aristotela můžeme jsoucno vykládat jako možnost a skutečnost

• = řecký způsob x elejský způsob