05_leden

V) Charakterizace postav

Krysař – hlavní postava, tajemný samotář, uzavřený, lidé jím opovrhují (je na okraji společnosti), nebojí se autorit (vzepře se konšelům, odmítne Faustův návrh), nesnese nespravedlnost a zklamání láskou,

Agnes – prostá měšťanka z Hammeln, ubytuje u sebe krysaře a zamiluje se do něj, má snoubence Kristiána (nemiluje ho, chce si ho vzít z rozumu, protože má zdědit majetek) a čeká s ním dítě, není schopná rozumně vyřešit problém – místo toho spáchá sebevraždu

Dlouhý Kristián – milenec Agnes, má zdědit majetek po strýci

Sepp Jorgen – rybář, jednoduchý, prostý, na okraji společnosti (lidé z něj mají legraci), neovládá emoce (zabije drozda, který byl jedinou jeho blízkou bytostí), dá přednost praktickým úkolům před smrtí

Bonifác Strumm, Gottlieb Frosch – nečestní konšelé (podvedou krysaře a potom se jim zdají špatné sny), ale vesničané je uznávají

V) Kompozice knihy

Novela Krysař vycházela mezi lety 1911 – 1912 v časopise Lumír až o tři roky později byla vydána v knižní verzi.

Doba a místo: neurčená doba, město Hammeln a vrch Koppel v Sedmihradsku

Jedná se o realistickou novel (kratší prozaický žánr, soustředí se na jeden příběh) s prvky romantismu, symbolismu, anarchismu a novoklasicismu. Romantickým prvkem je samotná postava krysaře (tajemný, neznáme jeho původ, postava na okraji společnosti, nešťastná láska). Dílo obsahuje řadu symbolů: píšťala = moc, krysy = lidská špatnost, Sepp Jorgen = čistá duše, dítě = nová naděje. Mezi prvky anarchismu patří krysařův odpor k autoritám, volná láska u Agnes a také to, že má více partnerů. Novoklasicistním prvkem je to, že není určen přesný čas ani místo, kde se příběh odehrává (snaha o univerzální platnost díla) a také inspirace německou legendou ze 13. století. (V této legendě však vyvede krysař z města 120 dětí a utopí je v rybníce.)

Dílo má chronologickou kompozici, místy retrospektivní (vzpomínky na Agnes). První polovina je zaměřena spíše na postavy a prostředí, druhá část knihy se věnuje ději. Autor k psaní použil er-formu. Kniha je psána spisovnou češtinou. Objevují se archaismy (hájemství), často končí infinitivy sloves na -ti. Přímá řeč ve formě monologů a dialogů se vyskytuje velice zřídka. Většina vět je krátká a jednoduchá. Dyk se snažil zjednodušit jazyk, nahradit abstraktní symboly přímým pojmenováním a vyhýbá se složité terminologii. Tyto znaky jsou typické pro generaci Anarchistických buřičů.

Mezi použité básnické prostředky patří: oslovení („Co chceš ó rybáři?“), personifikace (vody míjejí a šeptají), metonymie (řeka je čas jako nepřítel a úkladný vrah) či symboly (viz výše). Také je v knize vložena jedna báseň o Sedmihradské zemi.

VI) Okomentovaný citát

Pohlédla zvědavě na mluvčího i na píšťalu. Dotkla se jí lehce.