05_leden

Sbírka dopisů se dělí na dva díly: první- příjezd do městečka, popis krajiny a obyvatel, seznámení se s Lottou; druhý- odchod a návrat do Wahlheimu a ukončení Wertherova trápení.

Příběh je psán ich- formou, pouze informace o konečném vývoji příběhu a Wertherově smrti nám byla zprostředkována nezaujatým postojem neznámé postavy (nejspíše autora) v er-formě doplněná o poslední Wertherův dopis Lottě.

Kompozice knihy je chronologická.

Jazyk je spisovný doplněný o knižní výrazy (např. odčinit, jehož, skrápěla slzami, jeví se, žel), zdrobněliny a eufemizmy. Dále kniha obsahuje velké množství citoslovcí, přerývaných a zvolacích vět (snaha zesílit emocionální zbarvení). Objevují se dlouhá souvětí.

Román je ovlivněn preromantismem a hnutím Sturm und Drang. Rysy preromantismu a hnutí vyskytující se i v románu: návrat k přírodě (Werther touží po čistotě a krásách přírody; tvrdí, že bude malovat už jenom ji), svět neporušené civilizace = prostý venkovský život (Werther utíká z města na venkov, který považuje za ideální místo k „rekreaci“), důraz na citovost (Wertherovy dopisy jsou především o jeho emocích a nitru), citový život jedince (příběh je založen na vztahu Werthera k Lottě), na konec typická porážka hl. hrdiny (W. na konci knihy umírá).

VI) Okomentovaný citát

14. prosince

Co je to, můj milý? Sám sebe se lekám. Není-li má láska k ní nejsvětější, nejčistší, nejbratrštější láskou? Pocítil jsem kdy trestuhodného přání v své duši — nechci se dušovat — a konec konců — sny? Ó, jak zdravě cítili lidé, když připisovali tak protikladné úsilí cizím mocnostem! Této noci, chvěji se to vyslovit, choval jsem ji v náručí, přitiskl jsem ji pevně na svou hruď a zlíbal jsem její láskou šeptající ústa tisícerými polibky. Mé oko se utápělo v opojení jejího oka. Bože, jsem trestuhodný, že stále ještě cítím blaženství, že stále ještě si přivolávám zpět tu žhoucí radost s veškerou vroucností? Lotto, Lotto ! — Po mně je veta! Smysly se mi matou. Už po osm dnů se nedovedu vzpamatovat, mé oči jsou plny slz! Není mi nikde dobře a dobře všude. Nic si nepřeji, po ničem netoužím. Bylo by lépe, kdybych odešel.

Tento úryvek je z konce knihy, kdy se Werther definitivně rozhodl odejít ze světa, protože nedokáže žít s pocitem, že nemůže být po celý život po Lottině boku. Tento dopis (stejně jako většina) je adresován Vilémovi.

V tomto úryvku najdeme několik básnických prostředků: řečnická otázka; zvolání; smysly se mi matou; epiteton; oslovení; personifikace; eufemizmus; oxymóron; hyperbola

VII) Závěr

Kniha je typickým preromantickým dílem, proto je založena na podrobném popisu (zejména tedy na popisu citů). Na jednu stranu je velice obdivuhodné, jak autor dokázal vše vylíčit, jeho bohatý jazyk a užívání básnických prostředků. Naopak právě díky tomu, jsem se v některých pasážích lehce ztrácela. Tato kniha mne moc nebavila, protože (i přesto, že je relativně krátká) nemá moc spád. Wertherovo chování a jeho neustálá sebelítost mi přišli trochu přehnané.