07. Karel Čapek - Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek

Žánrem je pohádka. Autor využívá neobvyklých slov, velké slovní zásoby, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí. Dalšími jazykovými prostředky jsou obecná čeština, nářečí a také přímá řeč. Čapek ve svých pohádkách nešetřil expresívními slovy (papule, páračka, herda), a to mnohdy s žertovným podtextem (krucikluci - zaklení). Vytvořil také několik neologismů. Česká slova humorně varioval do latinsky znějících názvů nemocí (prudká švestkitida, dusivá slivitida, hrtanová peckitida nebo švestkohrtanová peckoslivitida). U jmen postav využíval principu nomen-omen (pojmenování, které vystihuje jeho nositele - např.Magiáš - od slova magie = čarovat). Vyprávění probíhá v er formě, je chronologické a probíhá v minulosti. Autor také často oslovuje čtenáře.

V souboru pohádek jsou spojovány tradiční pohádkové motivy s reáliemi soudobého světa. Devatero pohádek je základem moderních pohádek. Nezastupitelnou roli v klasické pohádce hrají pohádkové postavy. Ty jsou nedílnou součástí i čapkovské pohádky – kouzelník Magiáš, Hejkal, princezna, rusálka – divoženka, vodník Joudal. Podstatné znaky těchto postav byly v textu zachovány: kouzelník Magiáš – obávaný čaroděj; Hejkal – nejprotivnější strašidlo; princezna – charakterizuje ji touha po osvobození, stále hledající svého ochránce, partnera, osvoboditele; vodník Joudal – původce povodní, občas topí děti; rusálka – divoženka - utancuje omámené mladíky k smrti. Nadpřirozené bytosti ale v Čapkově pojetí ztrácejí svoji ukrutnost, sobeckost a touhu po ovládnutí (pohádkového) světa – Hejkal je v textu popisován jako divný človíček; vodník je považován za starého dědu, dědečka, staříka; víla za slečnu a kouzelník Magiáš za pantátu. Negativní magické síly pohádkových postav jsou transformovány ve prospěch lidí – Hejkal už nestraší, stal se poslancem; vodník netopí lidi, ale vytahuje ze země teplý léčivý pramen; rusalky odjely do Hollywoodu, kde hrají a tancují pro film; Magiáš odcestoval na Saharu a pokouší se vyčarovat vláhu a úrodu. Z toho je taky vidět, že ani strašidla, ani jiné pohádkové úkazy už nepasují do dnešního světa, ledaže si najdou jiné a rozumnější povolání. Mezi znaky pohádek Karla Čapka také patří využití principu trojnásobnosti, magického čísla 3. (např.ve Velké pohádce doktorské doktor třikrát zívnul, Vincek třikrát zadupal atd.).

Jazykové prostředky a stylistika

Ve vyprávění je často použitá obecná čeština, nářečí i religionismy a historismy, výjimečně argot.

Čapkův styl je čtivý a zábavný.

Vyprávění je v er-formě. Autor často oslovuje čtenáře. Častá je přímá řeč. Vyprávění je chronologické a probíhá v minulosti.