1. MO 19. W. Shakespeare- Romeo a Julie

Námět: příběh nešťastné lásky dvou mladých lidí

Hlavní myšlenka:

Autor chtěl touto knihou říci, že když se nepřátelé nechtějí usmířit, odnesou to skoro vždy ti nevinní.

Kniha nabádá k zamyšlení se. Ukazuje nám obraz tehdejší doby a problémy lidí. Nešťastný osud dvou milenců bude vždy aktuální...

**Lásku mezi dvěma lidmi opačného rodu a nenávist jejich rodičů (rodů). Nakonec se však rody usmíří po vzájemné ztrátě svých dětí.

Autor chce rozebrat téma lásky, která není dovolena. V této době si děti vladařů nemohli vybrat partnera, kterého chtěli a milovali, ale partnera, jehož jim určili rodiče, a to na základě smluv a majetku.

Jazyk:

Kniha je z velké části psána ve verších. Je tam také občas použita anafora a někdy i epifora.

Jazykový plán:

• přeloženo z Angličtiny do spisovné češtiny

• psáno jako divadelní hra

• jsou zde používané poetismy, slova slohově zabarvená

• je dodrženo EKKPK (tragédie)

Vypravěčské postupy:er-forma, nezúčastněný vypravěč

Vyskytují se zde archaismy (zašveholil), eufemismy (ztepilé nožce), metafory, personifikace (štěstí se na tě hrne), antiteze (Tak pozdě máme, že už je skoro brzy.).

Ispiroval Shakespeare někoho:

Dílo se dočkalo mnoha filmových adaptací, roku 1954 v režii Renata Castellaniho, nejznámější z roku 1968 v režii Franca Zeffirelliho, moderní verze z roku 1996 (režie: Baz Luhrmann).