1. MO W. Shakespeare - Romeo a Julie

Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Druh: divadelní hra psána ve verších- poezie (vyšší vrstvy- Julie a Romeo) i prózou (nižší vrstvy- chůva)

Žánr: anglická milostná tragédie o 5 dějstvích

Kompozice:

• chronologická, je zde gradace (seřazení jazykových výrazů (slov či slovních spojení), nebo také motivů z hlediska významového směřování, například rostoucí intenzity citové účasti.)

• Člení se na prolog a pět dějství. Prolog (úvod) má formu sonetu (lyrická báseň o 14 verších)- úvod do Italské Verony.

• Blankvers- nerýmovaný pětistopý jambický verš, využití kontrastu (světlo x stín, poezie x próza)

• Celý příběh je psán Shakespearovým oblíbeným stylem – pětistopým jambickým veršem (takzvaným blankversem). Blankvers je v Shakespearových dílech typickým jazykovým prostředkem, díky němuž jsou všechna jeho díla jasně rozpoznatelná. Problém pak ale nastává s překladem díla do češtiny – jambický verš se v češtině nedá příliš využít, protože po zvukové stránce tu není shoda. V českých básnických dílech ji však i přesto využíval Karel Hynek Mácha ve své básni Máj.

• Vztah dějových linií- Řetězový

• Dějové napětí- dlouhé dialogy

• Komické prvky- mluva chůvy (neschopnost vyjádřit se jednoznačně)

Jazyk a styl:

• Psáno ve verších, střídají se zde verše s prózou.

• Útvary jazyka: spisovný jazyk, je zde použit starý básnický jazyk, dále prostá a hovorová mluva (Juliina chůva)

• Textové prostředky: styl vyprávěcí, dialogy

• Zvukové prostředky: Eufonie „Tak si myslím, že ode mne si snad dá říct- ba víc: jsem si jist.“ (eufonie= neboli libozvuk či libozvučnost je umělecky působivé uspořádání hlásek nebo jejich skupin ve verši a jejich následné opakování)

• Stylové rozvrstvení jazyka:

  • Stylově zabarvená

  • Archaismy „zašveholil“

  • Eufemismy „ztepilé nožce“

• Syntaktické prostředky:

  • věty jednoduché i souvětí

  • často věty tázací, zvolací

  • jednočlenné (Romeo! Nálado! Blázne!) i dvojčlenné (Zaklínat ho budu, chceš-li.)

• Pojmenování:

a) přímá: antiteze (,,Tak pozdě máme, že už je skoro brzy.”), epiteton (ornans "spící slunce”)

b) nepřímá: metafora (,,Popadni už jednou ten svůj kord za uši!”), personifikace (,,Štěstí se na tě hrne.”), eufemismus, oxymorón (,,A v hrobě bude pokoj.”), synekdocha (,,V minutě je mnoho dnů.”)

c) figury: epizeuxis (,,však Romeo, Romeo nikoli”), epifora (,,Však Romeo, Romeo nikoli: je vyhnán.”)

řečnické figury: apostrofa (,,Pojď Romeo, ty duše přestrašená.”), řečnické otázky (,,Copak jsem studánka?”)

Stavba dramatu: vzor antické tragédie

Chorus- úvod do situace, vliv řeckého bájesloví (Juliina promluva), proti středověkému myšlení překročení rámce desatera ( Cti otce svého a matku svou…), ne neposlušnost, ale plné smyslové využití, samostatnost a aktivita postav