3._Pohlaví_a_gender

I u lidí je pohlavní tělesná vůně důležitá, ale až později. V počátečním stadiu

mají hlavní význam signály vnímané očima. S tím máme problém, protože se
nacházíme pouze ve svislé poloze. Vizuální znamení samic jiných primátů jsou ve
velké míře vydávána dozadu. Když je samice vzrušená, má na zadnici otok, který je
viditelný z dálky, nebo vydává zvláštní pohlavní pach. Tyto silné signály působí na
samce jako magnet, jímž je k ní přitahován. Když se samec vzruší, vztyčí se a zezadu
se páří se samičkou, která přitom stojí na všech čtyřech. To musela být také poloha
našich pradávných předků, než se postavili na zadní a přešli na dvounohý způsob
života.

V tom okamžiku, kdy jsem se postavili, se staly dvě věci. Zaprvé se zadní část

těla musela vyvinout do nové podoby. Potřebovali jsem lépe vyvinuté svaly na
zadnici, abychom se udrželi zpříma. Tyto nové svaly narostly na zadních nohách a
daly nám mezi všemi opicemi něco jedinečného - kulaté hýždě. Dvě nové polokoule
z masa se staly naším primárním samičím sexuálním znamením. Když však lidská
samice a lidský samec jdou vedle sebe, na zadnice se naneštěstí už nevidí. Nový
postoj při chůzi nás vybavil hýžďovým signálem a současně nám ho odstranil ze
zorného pole. Muselo se proto něco stát, aby pohled na samičku zepředu byl víc
vzrušující.

Byla to napodobenina hýždí na přední straně jejího těla. Stejně jako samice

jiných primátů měla i ona sklon k otokům na hrudníku, když kojila mláďata, ale ty po
období laktace opět mizely.
Když tam zduření mohlo zůstat trvale a ještě se zvětšit a zdvojit se do masitých
polokoulí, pak mohla lidská samička signalizovat svou pohlavnost zepředu i zezadu.

Samičí hruď se vyvíjela stejně jako hýžďová mimika. Tuto myšlenku

podporuje i stavba prsou. Jejich objem (přibližně jeho dvě třetiny), je tvořen takovou
tkání, která nemá pro tvorbu mléka žádný význam.

Martin Fafejta: Úvod do sociologie pohlaví a sexuality

Termínem gender označujeme kulturní a sociální stereotypy očekávání, které se

pojí k jednotlivým pohlavím. Gender je sociální konstrukt a jako takový se mezi
společnostmi liší a lze ho sociálně měnit. Když padly předsudky ohledně vzdělávání
žen, změnilo se i chápání toho, co je ženství. Vzdělání se už nepříčilo ženské
přirozenosti, ale stereotypům, které omezovaly místo ženy ve společnosti a snižovaly
její schopnosti. Tyto stereotypy spoluvytvářely ženský gender a tím jak padly, podoba
ženského genderu se změnila.

Vezměme si jiný příklad. Žena rodí děti, to je dáno jejím pohlavím. Ale

představa, že každá žena má, či dokonce musí porodit dítě, že je to její povinnost
daná přirozeností, je sociálním očekáváním, a tedy součástí ženského genderu.
Z přirozené schopnosti rodit děti neplyne povinnost je rodit. Tato povinnost není
součástí přirozenosti (pohlaví), ale sociálních stereotypů (genderu). I na tom je vidět,
jak se gender mění. I když máme za to, že je přirozené, že žena děti má,
nepovažujeme to za její povinnost. Přitom v mnohých kulturách žena, která nemá
děti, není považována za skutečnou a plnohodnotnou ženu.